6 C 255/2021-53 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně k Okresnímu soudu v Příbrami žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni včetně poskytnuté zápůjčky celkovou částku ve výši [částka] (jistina zápůjčky [částka] a celkové náklady zápůjčky, a to obchodní úrok ve výši [částka] a administrativní poplatek ve výši [částka]), a to v 59 měsíčních splátkách po [částka] a v 60. závěrečné měsíční splátce ve výši [částka]. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem [datum]. Žalovaná však na platby dle smlouvy hradila pouze částečně a dostala se tak do prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto došlo ke dni [datum] v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná tak dluží žalobkyni celkovou částku [částka], která představuje neuhrazenou jistinu ve výši [částka], neuhrazené obchodní úroky ve výši [částka], neuhrazené měsíční poplatky za správu zápůjčky ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], smluvní pokuty za dobu do zesplatnění a po zesplatnění v celkové výši [částka] a náklady spojené s upomínáním ve výši [částka], a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Dále uvedla, že žalovaná uhradila pouze částku ve výši [částka]. 2. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaná s podanou žalobou souhlasila. Dále uvedla, že má exekuci, na kterou jí strhávají ze mzdy [částka] – [částka] měsíčně. Smlouvu o zápůjčce uzavřela a obdržela částku [částka]. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] listinu nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku [částka] (jako spotřebitelský úvěr) a žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit celkový dluh ve výši [částka] (sestávající z jistiny ve výši [částka] a nákladů zápůjčky/úvěru (tj. úrok a administrativní náklady) ve výši [částka]), v 59 měsíčních splátkách po [částka] a poslední (60.) splátku ve výši [částka] Tyto skutečnosti vyplývají i z obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, sazebníku úroků a splátkového kalendáře. Z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že dne [datum] byla finanční částka ve výši [částka] vyplacena hotově žalované. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaná dle smlouvy řádně nesplácela a měla se dostat s úhradou do prodlení, na dluh uhradila částku [částka], což vyplývá z vyčíslení pohledávky. Z výzvy k úhradě a z oznámení o zesplatnění vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a ke dni [datum] zápůjčku v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila a současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Z předžalobní upomínky včetně dodejky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z formuláře příjmů a výdajů žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši [částka], přičemž její výdaje dosahují celkové výše [částka] měsíčně. Žalobkyně předložila soudu také výplatní list za březen, duben a květen 2019 žalované prokazující její příjem pohybující se v průměru okolo [částka]. Z výpisů z účtu žalované za období únor až duben 2019, vzal soud za prokázané, že žalobkyně sice před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, ale předložené listiny nesprávně posoudila, neboť z listin vyplývá, že ačkoliv měla žalovaná příjem ze zaměstnání cca [částka] měsíčně, její celkové měsíční výdaje byly vyšší než její měsíční příjmy, přičemž splácela minimálně jeden jiný úvěr. Z formuláře příjmů a výdajů ze dne [datum], soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť na formuláři chybí podpis žalované a nejsou v něm uvedeny další podstatné informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalované. 5. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) i