6 C 350/2020-33 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 9. 2020 na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 560 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) a žalovaným byla dne 7. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201105071, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 5 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, za inkasní služby ve výši 10 800 Kč a za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 660 Kč, v pravidelných splátkách po 821 Kč Poslední splátka byla stanovena na 31. 1. 2019. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9 700 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] Credit na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl předvolán. Neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání, a proto soud jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 7. 12. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] s žalovaným listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201105071, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 5 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, za inkasní služby ve výši 10 800 Kč, za životní pojištění ve výši 660 Kč v pravidelných splátkách po 821 Kč. Svým podpisem potvrdil převzetí částky ve výši 29 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru č. 1201105071). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že je ženatý a je vyučený. Bydlí v nájmu od dubna 2015, příjmy žalovaného činily 18 000 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 7 068 Kč, představující výdaje za bydlení, jídlo, dopravu, telefon, splátky úvěrů, oblečení a léky. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svých tvrzení výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2017 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Pokud žalobce doložil formulář vyplněný žalovaným o jeho příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobce údaje uváděné žalovaným řádně neprověřil, kdy sice tvrdí, že měl k dispozici pracovní a nájemní smlouvu a potvrzení o příjmu žalovaného, nicméně neuvádí, jaké skutečnosti z těchto dokladů zjistil a navíc uvedené doklady jako důkaz soudu nepředložil. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřovala faktické výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěrusch