6 C 362/2020-46 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka], to vše z titulu dlužného úvěru. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] Právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalované částku [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, toto žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to celkem ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr řádně a včas neplnila a dostala se tak do prodlení. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána, výsledky finanční analýzy a úvěrového scoringu, posouzení příjmů a výdajů žalované, bylo uzavřeno, že je úvěruschopná. Z titulu smlouvy o úvěru je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši [částka]. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky [částka] zpět, s tím že se jedná o část smluvní pokuty. Tato byla původně požadována ve výši [částka], avšak s ohledem na ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši poloviny jistiny tedy ve výši [částka]. Dále žalobkyně rozšířila žalobu o zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení. Zdejší soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], změnu žaloby připustil.K dnešnímu dni žalovaná žalobkyni dluží celkem částku [částka] ([částka] dluh ze smlouvy o úvěru a [částka] smluvní pokuta dle smlouvy o úvěru). [právnická osoba], pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO], která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], na kterou nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se nedostavila. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru, z žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z kopie OP, z pracovní smlouvy, z kopie výplatnic, ze mzdového výměru a informací pro spotřebitele vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavíraly dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, toto žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Dále ze smlouvy vyplývá, že se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit dlužnou jistinu ve výši [částka], úrok ve výši [částka], úplatu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a za inkaso plateb v hotovosti částku ve výši [částka]. Celková dlužná částka splatná dlužníkem byla ve výši [částka]. Z žádosti o úvěru vyplynulo, že je žalovaná zaměstnána od [datum] s příjmem [částka], jiné příjmy nemá. Její měsíční výdaje činily [částka], byla svobodná a měla jednu vyživovací povinnost. Bydlela u rodičů. Ze mzdového listu soud zjistil, že měla žalovaná tarifní mzdu ve výši [částka] a z výplatnice za období duben 2018 vyplynulo, že čistý příjem žalované činil [částka]. Dále byl proveden důkaz smlouvami o postoupení ze dne [datum] a [datum], oznámením o postoupení ze dne [datum] a předžalobní upomínkou, že kterých vyplynulo, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § [číslo] a násl. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11.K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti. 12.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru uza