6 C 369/2020-48 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 10. 9. 2020 se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 5 862 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 21. 10. 2019 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím náhledu do externích úvěrových registrů. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč splatit do 30 dnů od poskytnutí. Předmětná částka byla zaslána žalované dne 21. 10. 2019 na účet. Jelikož žalovaná řádně a včas předmětný úvěr nesplatila, byla jí naúčtována nejen smluvní pokuta, ale i jiné poplatky, jež žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky vznikly. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, na kterou však žalovaná nikterak nereagovala a na dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalobkyně se po žalované domáhá uhrazení jistiny ve výši 5 000 Kč, nákladů na poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za nadstandardní službu SMS ve výši 49 Kč, poplatku za express výplatu ve výši 199 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 218,42 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 5 862 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 10. 2019 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč (z předsmluvních informací, z rámcové smlouvy, z úvěrové smlouvy). Žalovaná se zavázala předmětný úvěr včetně souvisejících poplatků splatit a to do 30 dnů od jeho poskytnutí (21. 10. 2019), kdy byly prostředky zaslány žalované na bankovní účet uvedený ve smlouvě (z výpisu z bankovního účtu, z printscreenu SMS kódu, z potvrzení o provedené platbě, z opisu o provedené platbě). Ve smlouvě si účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za express výplatu, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, a pro případ prodlení jednorázovou smluvní pokutu i náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním. Jelikož však žalovaná předmětný úvěr nesplatila, dostala se s úhradou do prodlení (ze sazebníku). Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 27. 3. 2020, kterou byla vyzvána k úhradě dlužné částky (z předžalobní výzvy k plnění včetně podacího archu). 4. Ohledně skutkového stavu soud tedy uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná řádně a včas včetně souvisejících poplatků nevrátila a je žalobkyni dlužná tuto částku. Na upomínky k úhradě žalovaná nikterak nereagovala a na dlužnou částku ničeho neuhradila. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 10. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace ohledně žalované, což se promítlo do jejího kreditního skóre, ke svému tvrzení však neoznačila žádné důkazy. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má důkazy doplnit. Pro vyloučení pochybností soud uvádí, že o zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí kvůli změně své dosavadní praxe vyrozuměl již dříve v jiných případech, proto k takovému upozornění v projednávané věci již nepřistoupil. 12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, PR 21/2018 s. 757), jakož i na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 13. V předmětné věci nebyla majetková situace žalované ohledně jejích příjmů a výdajů doložena ani objektivizována, žádné doklady soudu nebyly předloženy. 14. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Uvedený závěr potvrdil i Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 (řízení o předběžné otázce Okresního sou