6 C 165/2022-31 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala splatit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši [částka] ve třech měsíčních splátkách nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a poplatek řádně a včas neuhradila, vznikla jí další povinnost, a to uhradit i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně, v souvislosti s prodlením žalované tak žalobkyni vznikly další náklady, které žalobkyně rovněž v žalobě uplatňuje, a to ve výši [částka]. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit i smluvní pokutu ve výši [částka], tj. ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do [datum] Celkem žalovaná uhradila splátky v souhrnné výši [částka]. 2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly zaznamenány do zákaznické karty. 3. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k věci se nijak nevyjádřila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.“) a zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] žalovaná s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsaly listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, včetně sazebníku. Podle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce si strany pro případ prodlení žalované se splácením úvěru sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované na zaslání písemné upomínky částkou [částka] (ze smlouvy o zápůjčce). Žalobkyně dne [datum] převedla peněžní prostředky ve výši [částka] na účet žalovaného (z potvrzení o platbě). Vzhledem k tomu, že žalovaná zápůjčku ve smluvené lhůtě splatnosti neuhradila, žalobkyně jí k úhradě dlužné částky upomínala písemnými upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum], přičemž za každou zaslanou upomínku žalované účtovala částku [částka] (z upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Žalovaná uhradila splátky v souhrnné výši [částka] (z tvrzení žalobkyně). Dále žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu (z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání), přesto však žalovaná dlužnou částku neuhradila. 5. Ohledně tvrzeného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nepředložila, a to ani uváděnou zákaznickou kartu. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě jí byly na její účet dne [datum] zaslány peněžní prostředky ve výši [částka]. Tato listina obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka]. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila splátky ve výši [částka]. 7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala, ke svému tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani tvrzenou zákaznickou kartu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. 18. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídají, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschop