6 C 176/2022-40 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného odborníky žalobkyně, kteří v rámci kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk, vzdělání, zdroj příjmů, počet dětí, apod.). Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaný měl úvěr hradit řádně a včas, a to včetně poplatků a úroků dle sazebníku. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem [částka] a celkem na poskytnutý úvěr hradil částku [částka]. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] – dopisem tohoto data byl žalovaný též vyzván k úhradě celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh po zaslání výzvy uhradil pouze částku ve výši [částka]. Žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut účtovaných ve výši [částka]. Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval. Podáním ze dne [datum] žalobkyně soudu sdělila, že po podání žaloby byly uhrazeny celkem 4 splátky v souhrnné výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu: Žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový bezúčelový úvěr do výše úvěrového rámce [částka] s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Součástí byly i úvěrové podmínky (z předmětné smlouvy, z úvěrových podmínek). Na základě této smlouvy žalovaný celkem v době jejího trvání načerpal částku ve výši [částka] a uhradil celkem [částka] (ze splátkového kalendáře). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jednotlivými úhradami, zesplatnila žalobkyně předmětný revolvingový úvěr a vyzvala ho k úhradě celého úvěru dne [datum] (z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího archu). Po podání žaloby žalovaný uhradil splátky v souhrnné výši [částka] (z tvrzení žalobkyně). 4. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila listinu„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“, dle které činil příjem žalovaného z pracovního poměru částku [částka] měsíčně a výdaje na splátky jiné společnosti [částka]. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný a bydlí v podnájmu. 5. Ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky v celkové výši [částka] a celkem na tuto částku uhradil [částka], na upomínky nereagoval. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace ohledně žalovaného, což se promítlo do kreditního skóre, ke svému tvrzení však neoznačila žádné důkazy. Předložená listina nazvaná Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik není k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dostatečná, neboť z ní žádným způsobem nevyplývá, že žalobkyně řádně příjmy a výdaje žalovaného ověřila. V listině je sice uveden měsíční příjem žalovaného, tento však nebyl nijak ověřen. Jako výdaje jsou uvedeny pouze splátky jiné společnosti, nikoli již další výdaje, které žalovaný bezpochyby pravidelně vynakládá, jako např. výdaje na bydlení. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má důkazy doplnit. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], PR [číslo] s. 757), jakož i na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 16. V předmětné věci nebyla majetková situace žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů doložena ani objektivizována, žádné doklady soudu nebyly předloženy; prohlášení žalovaného (dlužníka) je ve sho