6 C 188/2022-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného odborníky žalobkyně, kteří v rámci kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk, vzdělání, zdroj příjmů, počet dětí, apod.). Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaný měl úvěr hradit řádně a včas, a to včetně poplatků a úroků dle sazebníku. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem [částka] a celkem na poskytnutý úvěr hradil částku [částka]. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] – dopisem tohoto data byl žalovaný též vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut účtovaných ve výši [částka]. Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu: Žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne [datum] žalobkyně a žalovaný vyhotovily Smlouvu o úvěru, přičemž v rámci úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový bezúčelový úvěr do výše úvěrového rámce [částka] s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Součástí byly i úvěrové podmínky (z předmětné smlouvy, z úvěrových podmínek). Na základě této smlouvy žalovaný celkem v době jejího trvání načerpal částku ve výši [částka] a uhradil celkem [částka] (ze splátkového kalendáře). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jednotlivými úhradami, zesplatnila žalobkyně předmětný revolvingový úvěr a vyzvala ho k úhradě celého úvěru dne [datum] (z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího archu). 4. Ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky v celkové výši [částka] a celkem na tuto částku uhradil [částka], na upomínky nereagoval. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace ohledně žalovaného, což se promítlo do jejího kreditního skóre, ke svému tvrzení neoznačila žádné důkazy. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má důkazy doplnit. Pro vyloučení pochybností soud uvádí, že o zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí kvůli změně své dosavadní praxe vyrozuměl již dříve v jiných případech, proto k takovému upozornění v projednávané věci již nepřistoupil. 12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], PR [číslo] s. 757), jakož i na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 13. V předmětné věci nebyla majetková situace žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů doložena ani objektivizována, žádné doklady soudu nebyly předloženy; prohlášení žalovaného (dlužníka) je ve shora uvedeném smyslu zcela nedostatečné. 14. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Tento závěr přitom potvrdil i Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ve věci C [číslo] ze dne [datum] (řízení o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR- [právnická osoba]). 15. Jelikož soud uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu shora uvedených ustanovení a judikatury absolutně neplatná dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § [číslo] o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil pouze [částka], jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně a ze splátkovéh