6 C 332/2021-39 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky, a to od poskytnutí úvěru, tj. [datum], do jeho vrácení včetně příslušenství. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána, a to na základě údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Žalovaný však svou smluvní povinnost nesplnil, neboť sjednaný úvěr řádně nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaného postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova] republika, reg. [číslo] která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 36 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsána listina označená jako smlouva o úvěru. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky, a to od poskytnutí úvěru, tj. [datum], do jeho vrácení včetně příslušenství. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na jeho bankovní účet částku [částka] dne [datum] Celkem se zavázal vrátit [částka] v jedné splátce do 28 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (ze smlouvy o úvěru). 4. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaného postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] maakond, [anonymizováno] republika, reg. [číslo] která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání). 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně listinu označenou jako smlouva o úvěru. Při jejím podpisu žalovaný převzal částku [částka] Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatky). Celkem měl vrátit částku [částka]. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaného byla dne [datum] postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 6. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 OZ, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 OZ občanského zákoníku, podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Ke svému tvrzení však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. I v případě, že