6 C 123/2022-72 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 013,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, tak že částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně dne [datum] na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úroky, tedy celkovou částku 42 000 Kč, v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných ke každému 20. dni kalendářního měsíce, kdy první splátka byla dohodnuta ke dni [datum]. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne [datum] činila neuhrazená část jistiny 28 401 Kč a dluh na splátkách činil 3 150 Kč po zesplatnění žalovaný uhradil na dlužných splátkách částku 3 150 Kč a na jistině částku 9 884,03 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného, vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku ve výši 21,05% z neuhrazení jistiny ve výši 18 516,97 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala řádně úvěryschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěrje schopen řádně splácet. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný s žalobkyní podepsal dne [datum] listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal žalobkyni splácet ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, s první splátkou dne [datum] a poslední splátkou dne [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit 42 000 Kč (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr ve výši 27 500 Kč byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovaným dne [datum] a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele pana [jméno] [příjmení] (z potvrzení o provedení transakce). Žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (z výzvy ze dne [datum]). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 24 517,06 Kč (z bonity smlouvy). 4. Dále soud zjistil, že ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře výdaje a příjmy spotřebitele, v němž bylo uvedeno, že jeho měsíční příjem činí 12 000 Kč, výdaje činí 3 500 Kč, dále zde bylo uvedeno, že je svobodný. Výpis z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku byl s negativním výsledkem. Žalovaný měl od [právnická osoba] s.r.o. v lednu příjem 13 612 Kč a za únor čistý příjem 11 323 Kč (z výplatních pásek a výpisu transakcí z účtu); na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení (z posouzení úvěryschopnsoti). 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] podle níž mu byla dne [datum] zaslána na účet částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit úvěr ke dni [datum] a to formou pravidelných měsíčních splátek po 1 050 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil 24 517,06 Kč. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého z