6 C 172/2023-56 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 13 008,18 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil své závazky vyplývající ze smlouvy, a proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 29 824,93Kč O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovaný se dále zavázal pro případ prodlení s nehrazením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2020, č.j. 11 C 252/2020 - 74, kterým bylo rozhodnuto tak, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty ve výši 998 Kč a výši 5 993,82 Kč, když tato částka představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 29 824,93 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Prodlení žalovaného trvalo i po datu [datum] a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za následující období. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení svého dluhu z titulu smluvní pokuty ve výši 13 008,18 Kč, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 27 434,50 Kč od [datum] do [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum], na kterou nijak nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil. 2. V doplněném podání žalobkyně uvádí, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla řádně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [anonymizováno] a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů vyplynulo, že celkový čistý příjem žalovaného činí 16 000 Kč, náklady činí 4 410 Kč, z toho náklady na bydlení činí 1 000 Kč (nájemné + inkaso). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Příjmy žalovaného tak převyšovaly jeho výdaje. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne [datum] účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 793 Kč. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (z oznámení ze dne [datum]). Žalovanému byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 232,50 Kč s příslušenstvím a částku 5 993,82 Kč. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Žalobkyně vzala před zahájením zmíněného řízení žalobu částečně zpět, a to v částce 2 389,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 41,25% ročně z částky 25 406,28 Kč od [datum] do zaplacení a v této části bylo řízení zastaveno (z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2020, č.j. 11 C 252/2020 - 74). Na předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a z podacího archu). 5. Dále soud zjistil, že ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela, kromě registru [příjmení], i z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo uvedeno, že jeho měsíční příjem činí 16 000 Kč, výdaje činí 4 410 Kč (3 410 Kč životní minimum, 1 000 Kč nájemné a inkaso), dále zde bylo uvedeno, že je od [datum] zaměstnán na dobu určitou u společnosti [právnická osoba], je svobodný a žije u rodičů; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi ČKV [obec] spol. s r.o. a žalovaným dne [datum] na dobu určitou do [datum] a výpisy z účtu za listopad 2018, kdy jeho čistý příjem činil 16 811 Kč a za prosinec 2018, kdy jeho čistý příjem činil 19 570 Kč. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny infor