6 C 184/2023-42 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční částku ve výši [částka]. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní úrok z úvěru ve výši 40% p.a. (celková částka [částka] po slevě). Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě (online) na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný zadal unikátní kód [číslo], kterým odeslal žádost o poskytnutí úvěru, čímž souhlasil s uzavřením smlouvy. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a účinné ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku ze dne [datum] nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka], nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nesplaceného úroku ve výši [částka], neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru č. [anonymizováno], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] ke dni [datum]. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši [částka], po slevě ve výši [částka] k [datum] (ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovaným dne [datum] (z potvrzení o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze [číslo]„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum] (z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] (z dopisu o oznámení a z podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího archu). 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru, podle níž mu byla dne [datum] zaslána na účet částka [částka]. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl uhradit [částka] k [datum]. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný něco uhradil. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný ničeho neuhradil. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavírána se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk [číslo] důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zast