11 C 199/2025-32 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru CPA č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, jelikož žalovaná ani přes tuto výzvu dluh neuhradila, odstoupila žalobkyně od smlouvy v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy. Pohledávku považuje splatnou ke dni , datum, . Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalované, příjem činil , částka, , tedy splátka úvěru činila toliko 14,82 %. Dále k výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem čerpala na úvěr částku , částka, a celkem doposud uhradila , částka, . Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu č. , hodnota, (podpis žalované ke dni , datum, ) na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných podmínek a sazebníku), a to za účelem nákupu osobního automobilu u společnosti , právnická osoba, ., která úvěr zprostředkovala (z faktury o úhradě provize, z velkého technického průkazu zakoupeného vozidla, z čestného prohlášení žalované o užívání vozidla). Úvěr žalovaná čerpala dne , datum, (z oznámení o odchozí platbě). Jelikož žalovaná přestala svůj závazek splácet, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky , částka, (z odstoupení od smlouvy ze dne , datum, ). Dále žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku, na níž žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího archu).4. Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, avšak ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy, poučil ji soud podle §118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby tato svá tvrzení doplnila a prokázala. Na základě důkazů, které žalobkyně soudu v návaznosti na jeho poučení předložila, soud toliko zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila registry , Anonymizováno, a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, konstatovala příjem žalované ve výši , částka, měsíčně. Pokud jde o splátky úvěrů, uvedla částku , částka, měsíčně; dovodila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí částku , částka, , tudíž na úvěrovou splátku , částka, žalované zbývá dostatek finančních prostředků (ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z výsledku posouzení úvěruschopnosti).5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.1. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (k závěru o absolutní neplatnosti před novelizací ZoSÚ srov. rozsudek SDEU č. 679/18 ve věci OPR-Finance), neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit., právnická osoba, otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“3. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ú