12 C 412/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce (otec) po žalované (své dceři) domáhal zrušení vyživovací povinnosti, stanovené usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5.4.2018, č.j. 7C 107/2017–52, a to s účinností od 15.9.2022. I po uzavření písemné Dohody o zrušení vyživovací povinnosti ze dne 1.11.2022 trval žalobce na projednání žaloby s tím, že chce dosáhnout zrušení exekučního titulu. 2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila, s žalobcem uzavřela dne 1.11.2022 písemnou Dohodu o zrušení vyživovací povinnosti. 3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Účastníci učinili nesporným, že vyživovací povinnost žalobce (jako otce) vůči žalované (dceři), byla stanovena usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5.4.2018, č.j. 7C 107/2017–52, a zanikla dne 1.9.2022 s tím, že žalovaná dcera je od tohoto dne schopna se sama živit (toto nesporné tvrzení účastníků prokazuje i usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. 7 C 107/2017-52 ze dne 5. dubna 2018, dohoda o zrušení vyživovací povinnosti z 1. 11. 2022). 5. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. 6. Pro právní posouzení věci učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že vyživovací povinnost žalobce (jako otce) vůči žalované (dceři), byla stanovena usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5.4.2018, č.j. 7C 107/2017–52, a zanikla dne 1.9.2022 s tím, že žalovaná dcera je od tohoto dne schopna se sama živit. 7. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 9. Podle § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 10. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 12. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda od posledního stanovení výživného v roce 2018 došlo ke změně poměrů, která je předpokladem pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat (což ostatně shodně prohlašují obě strany). 13. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že ke změně poměrů došlo tím, že žalovaná ukončila k 1.9.2022 vysokoškolské (bakalářské) studium. 14. Jelikož došlo v mezidobí ke změně poměrů, žalovaná ukončila k 1.9.2022 vysokoškolské (bakalářské) studium a je schopna se nyní sama živit, soud žalobě v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou vyhověl (výrok ad I.). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 143 o.s.ř., neboť žalovaná nezavdala svým chováním příčinu k pokračování řízení o zrušení vyživovací povinnosti, naopak s žalovaným uzavřela dne 1. 11. 2022 dohodu o zrušení vyživovací povinnosti, na což však žalobce odpovídajícím způsobem procesně nereagoval (např. zpětvzetím žaloby). Přestože soud žalobě jako důvodné vyhověl, trvání žalobce na pokračování řízení i po uzavření písemné dohody o zrušení vyživovací povinnosti považoval soud za nedůvodné. Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala (výrok ad. II.).