13 C 136/2020 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1.2.2016, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet bezhotovostně, a to pravidelnými měsíčními anuitními splátkami. Žalovaný dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržel, neboť se dostal do prodlení s plněním svých závazků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného celkem 60 172,31 Kč, tato částka představuje jistinu ve výši 52 599,49 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 793,74, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 479,08 Kč a smluvní pokutu ve výši 300 Kč. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se nevyjádřil a soud má tedy za to, že jeho souhlas byl dán. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli mezi sebou dne 1.2.2016 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet bezhotovostně, a to pravidelnými měsíčními anuitními splátkami. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 53 172,31 Kč. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 7 000 Kč. Dále žalovaný již ničeho nezaplatil ani na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 18.11.2019. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§132 o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalovaný čerpal úvěr, který řádně a včas nesplatil a dostal se do prodlení. Soud proto žalobě plně vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 893,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 116 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 872,31 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 217,60 Kč.