12 C 257/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Kladně dne 24.6.2021 se žalobce (otec) po žalovaném (syn) domáhal zrušení vyživovací povinnosti s odůvodněním, že žalovaný ukončil studium a od února 2021 nastoupil do zaměstnání. 2. Žalovaný k žalobě přednesl, že od 8.2.2021 je zaměstnán a od tohoto data souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti s tím, že takto to jeho matka nahlásila i u exekutorského úřadu v [obec]. Do 7.2.2021 byly strhávány alimenty staršího data s tím, že se stále strhávají peníze, protože žalobce má dluh na alimentech. 3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný je otcem žalobce. 5. Z kopie listiny: rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. 24 Nc 52/2011-26 ze dne 3. 2. 2012 na č. l. 4 a násl. okresní soud zjistil, že dne 3. 2. 2012 Okresní soud v Kladně schválil dohodu rodičů, na základě které se žalobce zavázal počínaje dnem 1.2.2012 přispívat na výživu (tehdy nezletilého) žalovaného částkou 1 500 Kč měsíčně k rukám matky. 6. Z kopie listiny: usnesení Exekutorského úřadu Beroun č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2021 na č. l. 6 okresní soud zjistil, že dne 9. 3. 2021 vydal Exekutorský úřad Beroun usnesení č.j. [číslo jednací], kterým částečně zastavil exekuci běžného výživného oprávněného [celé jméno žalovaného], a to od 8.2.2021. 7. Z kopie listiny: výtisk ze systému ISAS na č. l. 5b okresní soud zjistil, že u zdejšího soudu byla proti žalobci vedena exekuce pod sp.zn. [spisová značka]. 8. Z kopie listin: potvrzení zaměstnavatele za období od ledna 2021 do listopadu 2021 ze dne 4. 11. 2021 ve spise na č. l. 25 a potvrzení zaměstnavatele ze dne 4. 11. 2021 ve spise na č. l. 29 okresní soud zjistil, že dne 8.2.2021 žalovaný nastoupil do zaměstnání. 9. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. 10. Z provedeného dokazování tedy obvodní soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobce. Vyživovací povinnost byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 24 Nc 52/2011-26 ze dne 3. 2. 2012, kterým došlo ke schválení dohody rodičů, na základě které se žalobce zavázal počínaje dnem 1.2.2012 přispívat na výživu (tehdy nezletilého) žalovaného částkou 1 500 Kč měsíčně k rukám matky. Dne 8.2.2021 žalovaný nastoupil do zaměstnání. Dne 9. 3. 2021 vydal Exekutorský úřad Beroun usnesení č.j. [číslo jednací], kterým částečně zastavil exekuci běžného výživného oprávněného [celé jméno žalovaného], a to od 8.2.2021. 11. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 12. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Podle § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 14. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 15. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 16. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda od posledního stanovení výživného v roce 2012 došlo ke změně poměrů, která je předpokladem pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat. 17. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že ke změně poměrů došlo tím, že žalovaný dne 8.2.2021 nastoupil do zaměstnání. 18. Jelikož došlo v mezidobí ke změně poměrů, žalovaný dne 8.2.2021 nastoupil do zaměstnání a je schopen se nyní sám živit, soud žalobě v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou vyhověl (výrok ad I.). 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 143 o.s.ř., neboť žalovaný nezavdal svým chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, naopak prostřednictvím své matky informoval o svém nástupu do zaměstnání příslušný exekutorský úřad, který následně od 8.2.2021 zastavil exekuci běžného výživného. To nic nemění na skutečnosti, že dlužné výživné (za předchozí dobu) je žalovaný povinen doplatit. Podaná žaloba tak byla naprosto zbytečná, když i bez ní by došlo (po zaplacení dluhu na výživném) k úplnému zastavení exekuce. Jelikož však žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud jak uvedeno ve výroku (výrok ad II.).