12 C 421/2020 — Okresní soud v Berouně

Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu s ustanovením § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť jím nebylo rozhodnuto ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Žalovanému soud výrokem II. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně dle § 151 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žaloba byla podána důvodně (posuzováno z procesního hlediska). Žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který dlužnou pohledávku zaplatil dne 5. 2. 2021, tedy až po podání žaloby dne 4. 10. 2020. [příjmení] ve výši 2 736 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 800 Kč za 4 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, sepis žaloby a zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhláška“), náhrady hotových výdajů 400 Kč za 4 úkonů právní služby po 100 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky; to vše podle ustanovení §14b odst. 1, odst. 5 písm. a) vyhlášky. Dále 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Odměnu za zastoupení a náhradu, dle § 14b odst. 1 a odst. 5 písm. a) vyhlášky, soud přiznal i za úkon právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby ze dne 8. 2. 2021, a to přesto, že se jedná o úkon právní služby učiněný po podání žaloby. Soud uzavřel, že žalovaný nemůže být, pokud jde o výši nákladů řízení, znevýhodněn tím, že zaplatil dlužnou částku po podání žaloby, avšak ještě před rozhodnutím soudu, a to oproti situaci, kdy by soud rozhodoval meritorním rozhodnutím, postupem podle § 115a o. s. ř. (tj. bez nařízení jednání). Pokud by žalovaný neuhradil žalovanou částku (byť s prodlením, avšak dobrovolně) po podání žaloby, jak se v daném případě stalo, rozhodoval by soud rozsudkem a nárok na odměnu za další úkon právní služby by vznikal pouze v případě, že by soud rozhodoval při ústním jednání, při němž by žalobkyni zastupoval její právní zástupce. V případě, že by soud rozhodoval za splnění podmínek § 115a o. s. ř. či při ústním jednání v nepřítomnosti žalující strany, nárok na odměnu za další úkon by nevznikl. Oproti této situaci (která je pro tento typ žalob charakteristická), vzniká v případě zpětvzetí žaloby nárok na odměnu za úkon právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby. Soud však uzavřel, že by bylo nepřiměřené, aby tento úkon (a související režijní paušál), měl být hrazen ve výši stanovené ustanovením § 7 vyhlášky, byť jde o úkon realizovaný po podání žaloby. Takovéto další navyšování nákladů řízení by sankcionovalo žalovaného za to, že se v rámci vzniklé situace snažil chovat co nejzodpovědněji a žalovanou částku uhradil před rozhodnutím soudu ve věci samé. Navíc přiznání odměny za zpětvzetí ve výši stanovené podle § 7 vyhlášky (tj. 1 000 Kč za úkon) neodpovídá ani povaze a složitosti úkonu, kterým zpětvzetí žaloby je, tj. úkonu, u nějž nelze shledat vysokou časovou ani odbornou náročnost. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele představující podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a odměnu a režijní paušál za úkony právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby, přiznal ve výši stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) vyhlášky, neboť opačný způsob by byl nepřiměřeně tvrdý, obdobně jako v jiných řízeních shodné povahy vedené Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 10 C 377/2020, 12 C 339/2020 nebo 3 C 17/2020.