19 C 10/2021-48 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 11. 1. 2021 se manžel domáhal rozvodu svého manželství, které s manželkou uzavřel dne [datum] před Magistrátem města Kladna. Uvedl, že z manželství se dne [datum] narodila dosud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky] a dne [datum] dosud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Po dvou letech manželství začalo mezi manžely docházet k neshodám, hádkám, manželé spolu přestali komunikovat, přičemž vzájemné porozumění vymizelo. Manželé se několikrát snažili o obnovení soužití, které se však nepodařilo. Postupem doby manželé zjistili, že si k sobě již nadále nejsou schopni najít cestu a v polovině června 2020 se manželka ze společné domácnosti odstěhovala, přičemž následně odešla zpět na Slovensko. Manželství je tak v důsledku těchto skutečností nevratně rozvráceno, stalo se jen formálním svazkem a nelze očekávat obnovení manželského soužití 2. Manželka ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že s rozvodem souhlasí. Sama považuje manželství za nevratně rozvrácené, přičemž obnovení manželského soužití vyloučila. V manželství účastníků docházelo k neshodám, manželé si postupem doby přestali rozumět, což vedlo k jejich odcizení. Současně manželka omluvila svou neúčast na nařízeném jednání a souhlasila s tím, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manželky. 3. S ohledem na skutečnost, že manželka je cizím státním příslušníkem, konkrétně občankou Slovenské republiky, zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. Ohledně mezinárodní soudní příslušnosti soud uzavřel, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí této věci s ohledem na skutečnost, že na jejím území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí (článek 3 bod 1 písm. a) Nařízení Brusel II bis). Podle § 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se rozvod účastníků řídí hmotným právem České republiky, a to rovněž s ohledem na obvyklý pobyt manžela v době zahájení řízení. 4. Po provedeném dokazování má soud na základě oddacího listu, jakož i výpovědi manžela a písemného vyjádření manželky za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Magistrátem města Kladna. Z manželství se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky] a dne [datum] nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Manželka je občankou Slovenské republiky, manžel je občanem České republiky. Účastníci ukončili společné soužití 4. 6. 2020, kdy se manželka s nezletilými dcerami z domácnosti odstěhovala na Slovensko. Oba pak shodně spatřují příčinu rozvratu svého manželství ve vzájemném citovém odcizení v důsledku přetrvávajících neshod. Oba do budoucna vyloučili možnost obnovení manželského soužití a na zachování svého manželství nemají zájem. 5. Dále bylo v řízení prokázáno, že poměry nezletilých dcer, které se z manželství účastníků narodily, byly upraveny rozsudkem Okresního soudu Rožňava č. j. 12 P 4/2021-147 ze dne 11. 6. 2021, které nabylo právní moci 11. 6. 2021, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu Rožňava č. j. 12 P 4/2021-170 ze dne 11. 10. 2021, které nabylo právní moci 3. 11. 2021. Tímto rozhodnutím byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě se nezletilá [jméno] a nezletilá [jméno] pro dobu, kdy manželství rodičů trvá, a pro dobu po rozvodu svěřují do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 220 EUR měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částkou 150 EUR měsíčně. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Dle ustanovení § 758 citovaného zákona manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 8. Po zhodnocení shora provedených důkazů, kdy soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků, dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení § 755 a 756 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků je již jen ryze formálním vztahem a neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Účastníci se shodli na tom, že příčinou hlubokého a trvalého rozvratu jejich manželství bylo vzájemné citové odcizení v důsledku přetrvávajících neshod. Manželské soužití účastníci ukončili v červnu 2020, kdy se manželka s nezletilými dcerami z domácnosti odstěhovala. S ohledem na tyto skutečnosti je tedy zřejmé, že ve vztahu účastníků již není naděje na obnovení manželského soužití, což nakonec i oba vyloučili. Soud pak zároveň neshledal žádné skutečnosti, pro které by manželství účastníků nemohlo být rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem jejich nezletilých dětí, daným zvláštními důvody (§ 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku). Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků podle shora citovaného zákonného ustanovení rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. 9. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přičemž zároveň nebyly shledány žádné takové okolnosti případu, které by byť i částečné přiznání náhrady těchto nákladů odůvodňovaly.