4 C 185/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady částky ve výši 6 068 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr, tj. částku ve výši 25 000 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20. 2. 2019. Žalovaný neplnil řádně a včas svůj závazek a proto žalobkyně celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 29. 9. 2019. Celková částka neuhrazeného úvěru činila 17 538 Kč, která se skládala z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 000 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 14 538 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit částku ve výši 3 000 Kč představující dlužné splátky ke dni zesplatnění mínus uhrazené splátky po zesplatnění, smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 1 497 Kč, a to za prodlení žalovaného se splatností celkem 3 řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila na žalovaném i smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 17 538 Kč, kterou kapitalizovala za období od 30. 9. 2019 do 4. 11. 2019 částkou ve výši 631 Kč. Z důvodu neplnění smlouvy o úvěru žalobkyně podala vůči žalovanému žalobu k Okresnímu soudu v Berouně, přičemž ve věci byl vydán dne 21. 4. 2020 rozsudek, č.j. 12 C 50/2020-22, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2020 a je vykonatelný (dále„ exekuční titul“), kdy pohledávka z tohoto exekučního titulu tedy částka 17 538 Kč byla uhrazena ke dni 16. 10. 2020 Předmětem této žaloby není pohledávka, která byla předmětem žaloby, ve které byl vydán exekuční titul. Předmětem uvedené žaloby je pak nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy doposud žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu ve výši 6 068 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 17 538 Kč od 5. 11. 2019 do 16. 10. 2020, tedy o smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, a to za výše uvedené období, které není pokryto exekučním titulem a tato smluvní pokuta se žádá k zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč, počínaje dnem 20. 2. 2019. Celkově měl žalovaný uhradit částku 25 000 Kč, když sjednaný roční obchodní úrok činil 37,7%. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky úvěru smluvní pokutu ve výši 499 Kč, maximálně 3 000 Kč za rok (čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy). Účastníci si v čl. IV. bod 1 sjednali právo žalobkyně zesplatnit celý do té doby nezaplacený úvěr, v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Pro případ zesplatnění se žalovaný zavázal v čl. IV. bod 2 písm. a), že žalobkyni uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení (čl. IV. bod 3. smlouvy), a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou upomínku (čl. IV. bod 4. smlouvy). 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – příloha č. 2 k úvěrové smlouvě, má soud za prokázané, že žalovaný obdržel zákonem vymezené předsmluvní informace. 7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 30. 1. 2019 o jeho závazcích, výdajích, příjmech, ve spojení s výplatními páskami žalováno za měsíc listopad 2018 a prosinec 2018, seznam nemovitostí z nahlížení do Katastru nemovitostí ke dni 1. 2. 2019, výstupu z insolvenčního rejstříku a výpisu z Centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 1. 2. 2019 vystaveného ČSOB soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne 1. 2. 2019 na účet vedený u [právnická osoba], uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě, částku 18 000 Kč a částku 2 000 Kč na účet třetí osoby. 9. Z listiny nazvané Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splatnou 20. dne měsíce února, dubna, května, června, července, srpna, září 2018, a že na úvěr uhradil celkem částku 5 000 Kč. 10. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 4. 2020, č.j. 12 C 50/2020-22, bylo soudem zjištěno, že výše uvedený soud vydal dne 21. 4. 2020 rozsudek, na základě kterého uložil žalovanému povinnost uhradit částku ve výši 19 966 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 21,80% ročně z částky 14 538 Kč od 30. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 538 Kč od 30. 9. 2019, a to do tří dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2020 a vykonatelnosti dne 3. 6. 2020. 11. Z upomínek ze dne 29. 7. 2019, 29. 8. 2019 a 29. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jednotlivých dlužných splátek a zároveň uplatnila i nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů s upomínáním ve výši 100 Kč za každou jednotlivou upomínku. Oznámením o zesplatnění ze dne 29. 9. 2019 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň mu byla poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 12. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Dle ustanovení § 2048 a 2049 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první