10 C 134/2022 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 4. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 548 Kč z titulu dlužného pojistného. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Opel, [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán na 17.6.2020 s tím, že pro pojistné období bylo stanoveno pojistné ve výši 4 616 Kč se čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 17.9.2020, pojištění tak zaniklo ke dni 6.1.2021 po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Žalovaný za dobu trvání pojištění dluží na pojistném částku 1 548 Kč včetně poplatku za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného ve výši 200 Kč v souladu s pojistnými podmínkami a sazebníkem. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslané upomínky, požaduje žalobkyně zaplacení uvedené částky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši tak, jak je specifikován ve výroku I. shora. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z listin obsažených ve spise, a to z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 17.6.2020, sazebníku poplatků, z upomínky k zaplacení dlužného pojistného ze dne 15.11.2020, z oznámení o zániku pojištění ze dne 16. 1. 2021, z předžalobní upomínky ze dne 20.2.2021, jakož i z předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně ze dne 15.9.2021 a ze dne 10. 12. 2021 včetně poštovních podacích archů. Na základě shora uvedených listin soud zjistil skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 17. 6. 2020 Smlouvu o pojištění z provozu vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění automobilu tovární značky Opel, [registrační značka], a to pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla od 17. 6. 2020 na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 4 616 Kč, splatné čtvrtletně částkou 1 154 Kč, a to vždy k 17. dni 3.,6.,9. a 12. měsíce kalendářního roku. Jelikož žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 17. 9. 2020, ani přes zaslanou písemnou upomínku, vznikl tak žalobkyni vůči němu nárok na zaplacení tohoto dlužného pojistného v částce 1 348 Kč za období do zániku pojištění, k němuž došlo pro nezaplacení pojistného k datu 6. 1. 2021. K dlužnému pojistnému žalobkyně dle smluvního ujednání dále nárokuje poplatek ve výši 200 Kč za odeslání upomínky k úhradě dlužného pojistného. Žalovaný však svůj dluh neuhradil ani přes písemné upomínky, včetně předžalobní, a je tedy se splněním tohoto peněžitého závazku v prodlení. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Dle § 1 odst. 3 tohoto zákona, v citovaném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem, tj. zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle jeho ustanovení § 2782 odst. 1, 2, má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. Ve smyslu ustanovení § 2783 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Dle § 2804 upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z výše uvedených listin má soud za prokázané, že účastníci spolu platně uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a že tedy žalobkyni vznikl nárok na úhradu pojistného za dobu trvání této smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovanému vznikl dluh na tomto pojistném v žalované výši za období ode dne 17.9.2020 do zániku pojištění dne 6.1.2021. Vzhledem k tomu, že dlužné pojistné nebylo žalobkyni do dnešního dne uhrazeno, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši počínaje dnem následujícím po dni zániku pojištění do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení, ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).