10 C 248/2021-16 — Okresní soud v Berouně

Manželka podala u zdejšího soudu dne 20. 9. 2021 návrh na rozvod svého manželství, které uzavřeli s manželem dne [datum] před Městským úřadem Luže. Manželka v návrhu uvedla, že se manželům narodila dne [datum] dcera [jméno], a že ona sama má ještě z předchozího vztahu dceru [jméno] Poslední společné bydliště měli manželé v obvodu zdejšího soudu. Manželství bylo zcela bezproblémové a oba manželé v něm byli šťastni. Postupně však city účastníků ochladly a více si již nedovedou představit společnou budoucnost, na kterou mají odlišný pohled. Manželé spolu nežijí od počátku roku 2019 a manžel se odstěhoval z domácnosti 2. 10. 2019. Manželka považovala za příčinu rozvratu manželství účastníků jejich vzájemné citové odcizení, ztrátu důvěry a odlišné představy o společné budoucnosti. Manžel se při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 5. 1. 2022 k návrhu na rozvod připojil a souhlasil i s příčinami rozvratu manželství uváděnými manželkou. Soud na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu vzal za prokázané, že manželé uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem Luže, jak je zřejmé z oddacího listu. Z výpisu z centrální evidence obyvatel obou manželů a rodného listu jejich dcery soud zjistil, že se manželům narodila dne [datum] dcera [jméno]. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 11. 2021, č.j. 25 Nc 2143/2021-22, který nabyl právní moci dne 18. 11. 2021, soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů nezletilé [jméno]. Podle dohody rodičů byla nezletilá svěřena pro dobu po rozvodu manželství účastníků do péče matky a manžel se zavázal přispívat na její výživu částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z nesporných tvrzení obou manželů soud zjistil, že oba jsou občané České republiky a poslední společné bydliště měli v obvodu zdejšího soudu. U obou manželů se jednalo o první manželství. Manželé spolu nevedou rodinnou domácnost, společně nehospodaří a intimně se nestýkají od 2. 10. 2019, kdy se manžel z rodinné domácnosti odstěhoval. Jako příčinu rozvratu manželství oba manželé shodně označili jejich vzájemné citové odcizení, ztrátu důvěry a odlišné představy o společné budoucnosti. Oba manželé shodně prohlásili, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nemají zájem na obnově manželského soužití. Právní hodnocení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to z ustanovení § 755, podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1); mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3). Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak, a podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V tomto případě soud dospěl k závěru, že manželství je rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovu; nebyly zjištěny žádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Poměry nezletilé [jméno] byly upraveny pravomocným soudním rozhodnutím, podmínka daná ustanovením § 755 odst. 3 o.z. je tak splněna. Manželé spolu nežijí ve smyslu naplňování manželského soužití; manželství je nefunkční, manželé spolu ani nebydlí. Z těchto důvodů soud shledal manželství účastníků trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno; s ohledem na postoj obou manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Za příčinu manželského rozvratu lze označit vzájemné citové odcizení manželů, ztrátu důvěry a odlišné představy o společné budoucnosti. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, a rozhodl o rozvodu manželství účastníků, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o řízení ve statusových věcech manželských, v nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku.