10 C 342/2021-18 — Okresní soud v Berouně

Manžel podal u zdejšího soudu dne 5.12.2021 návrh na rozvod svého manželství, které uzavřeli s manželkou dne 23. 9. 1989 před Obvodním národním výborem [obec a číslo]. U manžela se jednalo o první manželství a u manželky o druhé manželství. Poslední společné bydliště měli manželé v obvodu zdejšího soudu. Manžel v návrhu uvedl, že se manželům nenarodily žádní společné děti. Manželství bylo uzavřeno po delší známosti as zpočátku bylo spokojené a harmonické. Po určité době se mezi manželi začaly objevovat drobné neshody a rozdílné názory na společný život, tj. na společné sdílení radostí a problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela a zejména společné nakládání s finančními prostředky. Rozpory mezi manžely vyeskalovaly v rozvrat manželství, a proto je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a obnovení soužití není možné. Mezi manželi došlo ke vzájemnému citovému i fyzickému odcizení. Manželka se při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 28.1.2022 k návrhu na rozvod připojila. Manželka uvedla, že účastníci vychovali dvě děti, o které se manžel staral a podílel se na jejich výchově. Mezi manželi byly rozpory. Manželka chtěla vybudovat společné bydlení, a pořídili si domek, kde měli bydlet i s matkou manželky. To se manželovi nelíbilo, ani to že manželka měla povinnosti ke svým dětem a své matce, která v létě zemřela. Manžel se podle manželky zabývá jen svými koníčky a sám sebou. Manžel manželce řekl, že si našel jinou partnerku. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, manželka souhlasila s tím, že manželé mají rozdílné názory, a to zejména na výchovu dětí, na společný život i na trávení společného času. Pokud jde o péči o druhého manžela, pak manželka rovněž nezaznamenala žádnou péči vůči své osobě ze strany manžela. Názory manželů se rozcházejí i ohledně nakládání se společnými finančními prostředky. Mezi manželi došlo ke vzájemnému citovému odcizení, protože se manželka nemohla o manžela opřít. Soud na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu vzal za prokázané, že manželé uzavřeli manželství dne 23. 9. 1989 před Obvodním národním výborem [obec a číslo], jak je zřejmé z oddacího listu. Z výpisu z centrální evidence obyvatel obou manželů a z výpisu z Centrální evidence [jméno] [příjmení] soud zjistil, že oba manželé mají v evidenci zapsané jako společné dítě pana [jméno] [příjmení], který se narodil [datum], a je tedy zletilý. Z nesporných tvrzení obou manželů soud zjistil, že oba jsou občané České republiky, poslední společné bydliště měli v obvodu zdejšího soudu s tím, že u manžela se jednalo o první manželství a u manželky o druhé manželství. Manželům se nenarodily žádné společné biologické děti, přestože manžel je zapsán jako otec pana [jméno] [příjmení] v Centrální evidenci obyvatel. Mezi manželi rovněž nebylo sporu o tom, že nehospodaří společně a intimně se nestýkají a nevedou rodinnou domácnost po dobu delší šesti měsíců. Manželé shodli na příčině rozvratu manželství, kterou jsou rozdílné názory na jejich společný život, na trávení společného času, na péči o druhého manžela a dále rozdílné názory na nakládání se společnými finančními prostředky, jakož i vzájemné citové odcizení obou manželů. Oba manželé shodně prohlásili, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nemají zájem na obnově manželského soužití. Právní hodnocení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to z ustanovení § 755, podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1); mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3). Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak, a podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V tomto případě soud dospěl k závěru, že manželství je rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovu; nebyly zjištěny žádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Manželé spolu nežijí ve smyslu naplňování manželského soužití; manželství je nefunkční, manželé spolu ani nebydlí. Z těchto důvodů soud shledal manželství účastníků trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno; s ohledem na postoj obou manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Za příčinu manželského rozvratu lze označit rozdílné názory manželů na jejich společný život, na trávení společného času, na péči o druhého manžela a dále rozdílné názory na nakládání se společnými finančními prostředky, jakož i vzájemné citové odcizení obou manželů. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, a rozhodl o rozvodu manželství účastníků, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o řízení ve statusových věcech manželských, v nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku.