10 C 355/2022-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 9. 2022 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 1. 2008, č.j. 23 Nc 488/2007-26, a to s účinností od 20. 9. 2022. Žalobce uvedl, že je otcem žalovaného a uvedeným rozhodnutím mu byla uložena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně předem k rukám matky žalovaného. Žalovaný ukončil studium k 31. 8. 2022 a od 1. 9. 2022 nastoupil do zaměstnání. V návaznosti na tuto skutečnost se žalobce, žalovaný a jeho matka dohodli na ukončení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. 2. Žalovaný s návrhem žalobce souhlasil a potvrdil, že ukončil studium a od 1. 9. 2022 nastoupil do zaměstnání. Dále uvedl, že se žalobcem uzavřel dohodu o ukončení výplaty výživného. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je otcem žalovaného a o jeho vyživovací povinnosti vůči němu bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 1. 2008, č.j. 23 Nc 488/2007-26. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaný ukončil studium k 31. 8. 2022 a od 1. 9. 2022 nastoupil do zaměstnání, a je tedy nyní chopen živit se sám. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 1. 2008, č.j. 23 Nc 488/2007-26, soud zjistil, že jím bylo naposledy rozhodnuto o výživném pro žalovaného tak, že soud schválil dohodu žalobce a matky žalovaného, na základě které byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen do péče své matky a žalobce se zavázal přispívat na jeho výživu částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám matky. 5. Z Dohody ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že žalobce, žalovaný a jeho matka se dohodli, že žalobce již nebude hradit žalovanému výživné, neboť žalovaný ukončil své studium a od 1. 9. 2022 nastoupil do zaměstnání. Výživné bylo žalovanému zaplaceno naposledy v srpnu 2022 Pracovní smlouva ze dne 22. 8. 2022 potvrzuje, že žalovaný nastoupil do zaměstnání od 1. 9. 2022 jako [anonymizována dvě slova]. 6. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že o výživném pro tehdy ještě nezletilého žalovaného bylo naposledy rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu z ledna 2008, kdy se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný ukončil své studium k 31. 8. 2022 a od 1. 9. 2022 nastoupil do zaměstnání. S ohledem na to, že žalovaný je již zletilý, soustavně se již nepřipravuje na své budoucí povolání a je nyní schopen sám se živit, soud vyhověl žalobě a zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností od 1. 10. 2022, a proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť byť byl žalobce ve věci zcela úspěšný a měl by nárok na náhradu nákladů řízení, tohoto svého práva se výslovně vzdal.