118 C 69/2014 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Berouně dne 14.10.2014 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 136 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 5 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jako profesionální hráč ledního hokeje společnosti uzavřel se společností [právnická osoba] hráčskou smlouvu, na jejímž základě se zavázal vykonávat pro klub sportovní činnost profesionálního hokejisty za smluvenou měsíční odměnu a klub se zavázal platit sjednanou odměnu. Dle dodatku č. 1 ze dne 1. 5. 2012 se klub zavázal žalobci platit sjednanou základní měsíční odměnu ve výši 80 000 Kč bez DPH. Žalobce uvedl, že následně postupně uzavíranými smlouvami o postoupení hráčské smlouvy postoupil klub veškerá svá práva a povinnosti vůči žalobci, které plynou z citované hráčské smlouvy na žalovaného (smlouvu o postoupení hráčské smlouvy ze dne 26. 10. 2012, 30. 8. 2013, 30. 10. 2013 a 29. 11. 2013 s tím, že žalovaná zároveň převzala veškeré závazky klubu vůči žalobci. Žalobce uvedl, že v průběhu trvání hráčské smlouvy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou odměny žalobci, která vyplývá z citovaných hráčských smluv, a to za měsíc prosinec roku 2012 ve výši 9 000 Kč, za měsíc únor 2014 ve výši 42 350 Kč, za měsíc březen 2014 ve výši 42 350 Kč, duben 2014 ve výši 42 350 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobci celkem částku 136 050 Kč s příslušenstvím. Jelikož dle žalobce žalovaná řádně neplnila povinnosti vyplývající z hráčské smlouvy, obrátil se žalobce s podnětem k prošetření ke smírčí komisi České svazu ledního hokeje dne 15. 5. 2014 s tím, že v rámci smírčího řízení byl nárok žalobce přiznán rozhodnutím smírčí komise Českého svazu ledního hokeje ze dne 23. 7. 2014 a žalované byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku nejpozději do 31. 8. 2014 Ani na toto rozhodnutí žalovaná nereagovala. Žalobce uvedl, že v rámci uplatňované pohledávky před Českým svazem ledního hokeje v rámci smírčího řízení byl povinen zaplatit poplatek ve výši 5 000 Kč. Tento poplatek s příslušenstvím požaduje po žalované uhradit rovněž v plné výši. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 9. 2016, č.j. 118 C 69/2014 - 197 byla žalované výrokem I. uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 136 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 9 000 Kč jdoucí od 21. 1. 2013 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 42 350 Kč od 21. 3. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 42 350 Kč od 21. 4. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 42 350 Kč od 21. 5. 2014 do zaplacení. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5 000 Kč od 14. 10. 2014 do zaplacení a výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. 3. Rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2016, č.j. 118 C 69/2014 - 203 bylo řízení přerušeno, neboť ve věci žalované bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení, jehož rozhodnutím ze dne 30. 11. 2016, č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalované a zároveň byl na její majetek prohlášen konkurz. 4. Podáním ze dne 16. 2. 2022, doručeným Okresnímu soudu v Berouně téhož dne, vzal žalobce svůj návrh zpět. 5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 6. Žalovaná se k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne 1. 3. 2022, doručeného soudu téhož dne tak, že se zpětvzetím návrhu souhlasila. 7. Na základě shora uvedených skutečností tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., a výrokem I. řízení v plném rozsahu zastavil, přičemž vzhledem k tomu, že ve věci samé již bylo vydáno rozhodnutí, rozsudek ze dne 20. 9. 2016, č.j. 118 C 69/2014 - 197, který nenabyl právní moci, výrokem II. toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. věta druhá o.s.ř. zároveň zrušil. 8. Výrok III. o nákladech řízení se pak opírá o ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., kdy soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť řízení bylo zastaveno. 9. Na základě ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě pak státu náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť nelze určit poměr úspěchu účastníků v konečném výsledku řízení.