12 C 13/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 951 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 22. 6. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] předmětem pojištění byl osobní automobil tov. zn. Renault Megane Scénic, rok výroby 2004, reg [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán na den 22. 6. 2017 a výše pojistného za sjednané pojistné období činila 3 347 Kč s pololetní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 22. 6. 2020. Za období od 22. 6. 2020 do 9. 11. 2020 činí dlužné pojistné částku ve výši 1 951 Kč. Žalovaný nereagoval na zaslanou předžalobní upomínku, tudíž žalobkyni doposud dluží částku ve výši 1 951 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 6. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem byl osobní automobil tov. zn. Renault Megane Scénic, [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 22. 6. 2017. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni za roční pojistné období běžné pojistné ve výši 3 347 Kč, a to pololetně ve výši 1 674 Kč (viz Pojistná smlouva [číslo] ze dne 22. 6. 2017, Všeobecné pojistné podmínky pro Komplexní pojištění vozidla – [příjmení] [jméno]). Žalovaný byl povinen řádně platit žalobkyni sjednané pojistné, přičemž tuto povinnost však porušil, neboť neuhradil pojistné ve výši 1 951 Kč za období od 22. 6. 2020 do 9. 11. 2020 (viz přehled předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo]). Žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů (viz Předžalobní upomínka ze dne 30. 3. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 30. 3. 2021). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) citovaného zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle ustanovení § 13 odst. 2 věta první citovaného zákona zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí zvláštním právním předpisem. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený pojistnou smlouvou. Žalobkyně splnila povinnosti jí z tohoto vyplývající, když žalovaného řádně pojistně kryla, naopak žalovaný nedostál svým povinnostem, neboť sjednané pojistné řádně a včas nehradil, čímž došlo ke vzniku dluhu za období od 22. 6. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 1 951 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z částky 1 951 Kč od 10. 11. 2020 až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).