18 C 310/2021-31 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 107 744,29 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byl pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 6. 2018, kdy žalovaný měl vykonávat pro žalobkyni činnost přijímacího technika servisu. Žalovaný v rámci své pracovní pozice sjednával servisní zakázky se zákazníky a jejich realizaci a následnou fakturaci. Žalovaný však v rozporu se svými pracovními povinnostmi u 43 zakázek, provedených v období od 17. 1. 2019 do 27. 4. 2021, zkrátil přijímané plnění od zákazníků a bez jakéhokoli oprávnění jim poskytl na náhradní díly a provedenou práci slevu ve výši 100 %, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši 95 693,29 Kč. Dále uzavřel v rozporu se svými pracovními povinnostmi žalovaný celkem 5 zakázek zcela bezplatně, čímž způsobil žalobkyni škodu ve výši 12 051 Kč. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 28. 4. 2021 dohodu o náhradě škody, ve které uznal, že žalobkyni způsobil celkovou škodu ve výši 107 744,29 Kč, a zavázal se ji uhradit ve dvou splátkách po 35 000 Kč a po konečné splátce po 37 744 Kč. Žalovaný však neuhradil žalobkyni ničeho, ačkoliv k tomu byl vyzýván před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostal se ani k jednání, které se konalo dne 24. 2. 2022, ačkoliv mu předvolání k jednání spolu se žalobou řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne 14. 2. 2022, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto bylo dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. 3. Z Dohody o náhradě škody ze dne 28. 4. 2021, včetně příloh se specifikací důvodu vzniku škody, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že uznává, že svým jednáním v rozporu s jeho pracovními povinnostmi způsobil žalobkyni škodu v celkové výši 107 744 Kč, a současně se zavázal tuto škodu uhradit žalobkyni ve dvou splátkách po 35 000 Kč a v konečné splátce po 37 744 Kč. V přiložených přílohách pak žalobkyně specifikovala důvod vzniku škody, kterou jí žalovaný v rámci pracovní činnosti způsobil. 4. Žalobkyně odeslala dne 5. 8. 2021 žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (viz. Výzva k zaplacení ze dne 5. 8. 2021 a podací stvrzenka ze dne 5. 8. 2021), avšak žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, tedy, že žalovaný uznal vůči žalobkyni dne 28. 4. 2021 svůj dluh ve výši 107 744 Kč vzniklý nedodržením svých pracovních povinností vůči žalobkyni a zavázal se ho žalobkyni uhradit ve dvou splátkách po 35 000 Kč a po konečné splátce po 37 744 Kč. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný uznal v Dohodě o náhradě škody ze dne 28. 4. 2021 svůj závazek vůči žalobkyni, a to co do jeho výše tak i co do důvodu jeho vzniku a zavázal se jej uhradit v dohodnutých splátkách. S ohledem na uznání dluhu je zde dána vyvratitelná zákonná domněnka, že dluh v uvedeném rozsahu ke dni 28. 4. 2021 existoval a žalovaný v řízení netvrdil nic, čím by tuto domněnku vyvrátil. Protože žalovaný svůj závazek řádně neplnil, dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Soud tak žalobkyni přiznal rovněž jí požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu prodlení od 13. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po dni stanoveném k dodatečné úhradě dluhu podle výzvy k zaplacení ze dne 5. 8. 2021, do zaplacení a rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 462,87 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 310 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 744,29 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. právní služby realizovaných před a po podání návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 093,28 Kč ve výši 5 059,60 Kč. Dále náklady představující náhradu cestovného ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., a to osobním automobilem Hyundai PBT k jednání soudu dne 24. 2. 2022 z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 122 km, ve výši celkem 813,28 Kč (37,1 Kč na litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 4,7 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a dále náhradu nákladů za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 3 a. t. ve výši 100 Kč za každou půl hodinu, tj. celkem ve výši 400 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 33 462,87 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám žalobkyně (výrok II.).