6 C 25/2022-9 — Okresní soud v Berouně

1. Podaným návrhem se manžel domáhal rozvodu svého manželství, které s manželkou uzavřel dne [datum] před Městským úřadem Rokycany. Uvedl, že se u obou jedná o manželství druhé, z něhož se nenarodily žádné děti. Právě tato skutečnost posléze vedla ke vzájemnému citovému odcizení účastníků, jež vyústilo v ukončení společného soužití, kdy se manželka v polovině roku 2018 z dosavadního společného bydliště odstěhovala. Manželství je tak již po dobu téměř čtyř let pouze formálním a zcela nefunkčním svazkem. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila. 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z předloženého oddacího listu účastníků vydaného Městským úřadem Rokycany dne [datum], jakož i z účastnického výslechu manželů a z jejich shodných tvrzení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem Rokycany. U obou se jedná o manželství druhé, z něhož se nenarodily žádné děti. Účastníci společně nežijí jako manželé, společně nehospodaří a nevedou společnou domácnost po dobu čtyř let s tím, že manželka se s dosavadního společného bydliště odstěhovala v polovině roku 2018. Oba pak shodně spatřují příčinu rozvratu svého manželství ve vzájemném citovém odcizení. Na zachování tohoto svého svazku, který oba shodně považují za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácený, nemají zájem a do budoucna vyloučili možnost obnovení svého manželského soužití. 4. Podle ustanovení § 755 odst. 1 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 5. Dle ustanovení § 758 citovaného zákona manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 6. Po zhodnocení shora provedených důkazů, kdy soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků, dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení § 755 a 756 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků, které trvalo 17 let a zůstalo bezdětné, je s ohledem na faktické odloučení manželů a jejich nezájem na obnovení společného soužití jen ryze formálním svazkem a neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Účastníci se shodli na tom, že příčinou hlubokého a trvalého rozvratu jejich manželství bylo vzájemné citové odcizení. Společné soužití i vedení společné domácnosti účastníci již v roce 2018 a nadále nesdílejí ani společné bydliště. S ohledem na tyto skutečnosti je tedy zřejmé, že ve vztahu účastníků již není naděje na obnovení manželského soužití, což nakonec i oba vyloučili. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků podle shora citovaných zákonných ustanovení rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. 7. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přičemž zároveň nebyly shledány žádné takové okolnosti případu, které by byť i částečné přiznání náhrady těchto nákladů odůvodňovaly. 8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř., dle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.