6 C 42/2022-26 — Okresní soud v Berouně

1. Rozsudkem ze dne 27. 5. 2022 č.j. 6 C 42/2022-17 Okresní soud v Berouně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.415 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.415 Kč ode dne 23. 9. 2019 do zaplacení (výrok I.) a nahradit jí náklady řízení v celkové částce 1.489 Kč k rukám její zástupkyně (výrok II.). Rozsudek byl zástupkyni žalobkyně doručen dne 28. 6. 2022, žalované pak dne 7. 7. 2022. 2. Dne 30. 6. 2022, tedy již po vyhlášení shora uvedeného rozsudku, avšak ještě před jeho doručením k rukám žalované, bylo soudu doručeno podání, jímž žalobkyně (ještě dříve, než shora uvedený rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, nabyl právní moci), vzala žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 18. 5. 2022 a 22. 6. 2022, tedy až po podání žaloby v této věci (žaloba došla soudu dne 29. 1. 2022) uhradila částku 4.459 Kč, z níž částku 2.415 Kč žalobkyně započetla na jistinu dlužné částky a částku 585 Kč na zákonný úrok z prodlení; zbývající obnos 1.458 Kč žalobkyně považuje za zálohu na náhradu nákladů řízení. Navrhovala proto, aby soud řízení zastavil a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. 3. Žalovaná se k výzvě soudu, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, ve stanovené nevyjádřila, přičemž soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), její souhlas předpokládal. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví, přičemž v souladu s ustanovením § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. vycházel z toho, že žalovaná vyslovila s tímto procesním úkonem žalobce souhlas. 5. Na základě shora uvedených skutečností tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem II. řízení v plném rozsahu zastavil, přičemž vzhledem k tomu, že ve věci samé již bylo vydáno rozhodnutí, tedy shora uvedený rozsudek ze dne 27. 5. 2022 č.j. 6 C 42/2022-17, který však do zpětvzetí žaloby nenabyl právní moci, zároveň výrokem I. toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. věta druhá o.s.ř. zrušil. 6. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci má soud za to, že procesní zavinění zastavení řízení nese v plném rozsahu žalovaná, která žalovanou pohledávku žalobkyni uhradila včetně příslušenství a části nákladů řízení až po podání žaloby v této věci, a tedy i zavinila, že žalobkyně byla nucena se se svým nárokem obrátit na soud. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení, tedy žalobkyni přiznal zcela její nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.062 Kč (sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, jenž se poplatníkovi nevrací, a dále z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za zastupování advokátem ve výši 1.600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (zpětvzetí žaloby) podle § 7 bod 3. advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 462 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty). Jelikož však žalovaná již žalobkyni uhradila na nákladech řízení částku 1.459 Kč, soud jí v této uhrazené částce povinnost k náhradě nákladů řízení znovu neuložil. Pokud se jedná o zbývající rozdíl mezi vzniklými (3.062 Kč) a uhrazenými (1.459 Kč) náklady řízení ve výši 1.603 Kč, tento je ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.