6 C 67/2022-33 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 8.272 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě úvěrové smlouvy č. [číslo], uzavřené mezi účastníky dne 27. 1. 2015. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž součástí byly též příslušné úvěrové podmínky, byl žalovanému po zhodnocení jeho úvěruschopnosti (zjišťováním dalších závazků prostřednictvím dostupných registrů NRKI, BRKI a SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík, a dále porovnáním příjmů a výdajů žadatele o úvěr) poskytnut úvěr ve výši 250.470 Kč za účelem úhrady kupní ceny předmětu financování (motorového vozidla specifikovaného v článku 2.1. smlouvy), převodem této částky na účet prodejce. Konečná cena předmětu financování činila 278.300 Kč, žalovaný pak při podpisu smlouvy uhradil na kupní cenu pouze 27.830 Kč; zbývající částka představuje úvěrové prostředky. Současně byla sjednána roční úroková sazba z úvěru ve výši 16,065262 % s tím, že žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobci splatit v celkem 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7.072 Kč počínaje dnem 24. 2. 2015 do 24. 1. 2020; celkem měl takto uhradit 365.580 Kč. Jelikož žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami celý úvěr ke dni 24. 1. 2020 zesplatnil, žalovaného o této skutečnosti informoval a vyzval jej k úhradě dlužné částky, vyčíslené ke dni zesplatnění na celkem 8.602 Kč. Dluh sestával ze splátek dlužných do zesplatnění ve výši 7.072 Kč, dále ze smluvních sankcí jednaných pro případ prodlení v částce 1.200 Kč (200 a 2x 500 Kč za celkem tři upomínky) a z účelně vynaložených nákladů v částce 330 Kč, jak byly sjednány ve smlouvě. Žalovaný nereagoval ani na následnou předžalobní upomínku, a žalobce se proto se svým nárokem, nadále úročeným smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, obrátil na soud. 2. Následně žalobce k výzvě soudu doplnil, že v souvislosti uzavíráním smlouvy žalovaného vyzval ke sdělení výše svých příjmů a výdajů, přičemž žalovaný uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná a má trvalý příjem ve výši 35.000 Kč, výdaje potom 2.700 Kč, 3.410 Kč a 2.999 Kč (disponibilní prostředky pak 25.891 Kč). Bonitu klienta dále žalobce pověřil v externích registrech, přičemž neměl důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného, a to i s ohledem na výši úvěru a provedenou analýzu. Ke smluvním sankcím upřesnil, že se jedná o účtované poplatky za upomínky ze dne 31. 1. 2020, 28. 2. 2020 a 26. 3. 2020 v částkách 200 Kč, 500 Kč a 500 Kč dle úvěrových podmínek. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž strana žalující svou neúčast řádně omluvila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl dokazování obsahem listin založených ve spise, a to úvěrové smlouvy č. [číslo] ze dne 27. 1. 2015, úvěrových podmínek žalobce AUTO/MOTO, souhlasu se zpracováním osobních údajů a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, saldokonta úvěrové smlouvy ke dni 22. 2. 2022, výpisu čerpání, splátek a úhrad, výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 14. 4. 2020 včetně kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy ke dni 24. 1. 2020, jakož i výpisu žalobce z obchodního rejstříku a předžalobní upomínky – výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu. 6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne 27. 1. 2015 úvěrovou smlouvu č. [číslo], na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému účelový úvěr za účelem úhrady části kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla tovární značky Volkswagen Transporter, dodaný prodejcem [právnická osoba], [obec a číslo], [anonymizována tři slova], [IČO] [ulice] cena předmětu financování činila 278.300 Kč a žalovaný uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy akontaci v částce 27.830 Kč; výše úvěru tedy činila 250.470 Kč. Strany si pak sjednaly ve smlouvě úrok z úvěru s roční úrokovou sazbou ve výši 16,065262 % s tím, že celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobci částku 365.580 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7.072 Kč počínaje dnem 24. 2. 2015 dle přiloženého splátkového kalendáře. Součástí smlouvy o úvěru bylo též ujednání o poplatcích za upomínky, účtovaných žalobcem žalovanému v případě porušení jeho smluvních povinností, a to ve výši 300 Kč za prvou upomínku a 3.500 Kč za každou další (do zesplatnění; žalobce však v žalobě požadoval tyto poplatky pouze v ponížených částkách 200 Kč, resp. 500 Kč za upomínku). Součástí smluvních ujednání zachycených v úvěrových podmínkách žalobce jakožto nedílné součástí smlouvy pak byly též poplatky za administrativní úkony, jakož i oprávnění žalobce celý úvěr zesplatnit v případě prodlení klienta se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 30 dnů. Při sjednávání smlouvy žalobce vycházel ze zjištění o poměrech žalovaného, které si prověřil, že žalovaný byl svobodný, žil ve vlastním bydlení ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a neměl žádnou vyživovací povinnost. Živil se jako podnikatel v oboru provozní pracovníci ve službách a obchodě, z čehož dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 35.000 Kč. Jeho výdaje pak činily 2.700 Kč a kromě toho (se zohledněním výdajů odpovídajících životnímu minimu dle nijak nezpochybněného tvrzení žalobce) splácel další závazek z titulu spotřebního úvěru měsíčními splátkami po 2.999 Kč. V době sjednání předmětné úvěrové smlouvy se nenacházel v prodlení s plněním tohoto dalšího závazku. Žádná žádost o úvěr mu pak do té doby nebyla odmítnuta. Žalovaný pak neuhradil poslední splátku splatnou dne 24. 1. 2020, pročež mu byly účtovány účelně vynaložené náklady (celkem 330 Kč) a sankce (celkem 1.200 Kč za upomínky ze dne 31. 1. 2020, 28. 2. 2020 a 26. 3. 2020) a z dlužné splátky mu byl dále účtován smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Následně žalobce přistoupil k zesplatnění celého neuhrazeného zůstatku úvěru a vyzval žalovaného dopisem ze dne 14. 4. 2020 k úhradě dlužné částky, sestávající z dlužné splátky ve výši 7.072 Kč, ze sankcí v částce 1.200 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 330 Kč. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na not