6 C 77/2022-19 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu 1. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 21.500 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny za odebraný stavební materiál. Tvrdil, že jako podnikatel v oblasti prodeje stavebnin dodal žalovanému stavební materiál, za který mu dne 18. 7. 2019 vystavil fakturu [číslo] na částku 34.500 Kč, splatnou dne 23. 7. 2019. Po urgenci ze dne 7. 1. 2020 pak žalovaný uhradil pouze část takto vyúčtované ceny, a to ve výši 13.000 Kč, zbývající obnos ve výši 21.500 Kč pak žalobci nedoplatil ani po opakovaných výzvách. S ohledem na uvedenou skutečnost se tedy žalobce obrátil se svým nárokem na soud, přičemž současně vedle nezaplaceného zůstatku kupní ceny požaduje též zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1.200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z dodacího listu č. [číslo] ze dne 9. 7. 2019 tak zjistil, že uvedeného dne žalovaný převzal v prodejním skladě zboží – stavební materiál PORFIX včetně zdící malty. 5. Za uskutečněnou dodávku pak žalobce vystavil žalovanému jako odběrateli dne 18. 7. 2019 fakturu [číslo] na celkovou částku 34.500 Kč s tím, že celková kupní cena dodaného zboží (pod označením dodávky [anonymizována dvě slova] [datum]) v částce 68.999,47 Kč byla ponížena o uhrazenou zálohu ve výši 34.500 Kč na následně fakturovanou částku 34.500 Kč, jež byla splatná dne 23. 7. 2019 6. Upomínkou faktur v prodlení ze dne 9. 7. 2021 pak žalobce vyzval žalovaného k doplacení shora uvedené faktury v dodatečné lhůtě s upozorněním na možnost předání věci k soudnímu vymáhání. 7. Taktéž pak učinil žalobce i prostřednictvím své zástupkyně v rámci předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2021, jejíž odeslání do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno příslušnou podací stvrzenkou ze dne 11. 5. 2021 8. Na podkladě shora uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný převzal dne 9. 7. 2019 v prodejním skladu dodaný stavební materiál. Žalobce mu pak vyúčtoval kupní cenu za toto zboží fakturou ze dne 18. 7. 2019, splatnou dne 23. 7. 2019, s tím, že po zohlednění zaplacené zálohy zbývala k úhradě částka 34.500 Kč. Jelikož žalovaný tuto kupní cenu ve lhůtě její splatnosti a ani později ani přes zaslanou předžalobní upomínku zcela neuhradil (dle tvrzení žalobce bylo zaplaceno pouze 13.000 Kč) neuhradil, je se splněním tohoto svého peněžitého závazku ve zbývající výši 21.500 Kč v prodlení. 9. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 2054 odst. 2 téhož zákona plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 11. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku pak může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ustanovení § 3 citovaného nařízení vlády dále stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. 12. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce dodal žalovanému prostřednictvím prodejního skladu, kam bylo zboží (stavební materiál) vyexpedováno, konkrétní zboží, jež žalovaný převzal (potvrzeno jeho podpisem na dodacím listu), a za tuto dodávku mu následně vystavenou fakturou řádně vyúčtoval kupní cenu po zohledněním uhrazené zálohy (odpovídající polovině celkové kupní ceny) a se stanovením doby její splatnosti. Přestože žalobce zboží řádně dodal (což ani nebylo v řízení rozporováno), žalovaný mu ani upomínku neposkytl v plném rozsahu sjednané peněžité protiplnění, neboť na kupní cenu, jež zbývala k úhradě po započtení složené zálohy, v částce 34.500 Kč plnil pouze částečně s tím, že z uvedeného částečného plnění lze bezpochyby usuzovat, že ani vůči neuhrazenému zbytku kupní ceny v žalované částce 21.500 Kč ničeho nenamítal. Důsledkem tohoto jeho jednání je tedy zákonná domněnka existence dluhu v době uznání, v jejímž důsledku bylo zcela na žalovaném, aby prokázal, že mu tento peněžitý závazek nesvědčí (tedy že byl po něm požadován neoprávněně či v nesprávné výši). Žalovaný se však k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jiná zjištění a jimiž by tento nárok, s jehož plněním se dostal do prodlení, jakkoliv zpochybnil. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 21.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím z této částky ode dne následujícího po dni splatnosti uvedeném ve faktuře až do zaplacení, a dále spolu s paušálními náklady spojenými s uplatněním pohledávky v minimální požadované výši 1.200 Kč ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 7.700 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 860 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 5.940 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 1.980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu rovněž za tři úkony právní služby po 300 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.