12 C 186/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném (svém synovi) domáhal zrušení vyživovací povinnost, a to s účinností od 31.1.2023. Žalobce přednesl, že vyživovací povinnost byla naposledy stanovena ve výši 2 500 Kč měsíčně usnesením Krajského soudu v Praze, č.j. 22 Co 74/2022-180 ze dne 31.5.2022, kterým Krajský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. 10 C 251/2021-121 ze dne 7.1.2022. Žalobce dále přednesl, že k 31.1.2023 žalovaný opětovně přerušil studium 3. ročníku Středního odborného učiliště [obec], sídlícího na adrese [obec a číslo]. Žalobce nemá se synem žádný kontakt, syn mu žádné informace nepodává, a neodpověděl ani na písemnou žádost žalobce ze dne 8.6.2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z ústního jednání se omluvil, odročení nařízeného jednání nenavrhl. 3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Z listin: rozsudek Okresního soudu v Berouně 10 C 251/2021-121 ze dne 7. ledna 202, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 22 Co 74/2022-180 ze dne 31. května 2022, obojí s doložkou právní moci, okresní soud zjistil, že vyživovací povinnost je dána příbuzenským vztahem mezi žalobcem a žalovaným, kdy žalobce je otcem žalovaného. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla naposledy stanovena ve výši 2 500 Kč měsíčně usnesením Krajského soudu v Praze, č.j. 22 Co 74/2022-180 ze dne 31.5.2022, kterým Krajský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. 10 C 251/2021-121 ze dne 7.1.2022. 5. Z kopie listin: kopie poštovních poukázek na částky 3 000 Kč, pětkrát, ve spise na č. l. 3 okresní soud zjistil, že žalobce v období od ledna do května 2023 plnil vyživovací povinnost vůči zletilému synovi ve výši 3 000 Kč. 6. Z listin: kopie žádosti ze dne 8. června 2023, ve spise na č. l. 4, a kopie podacího lístku, ve spise na č. l. 2 okresní soud zjistil, že dne 8. června 2023 žádal žalobce žalovaného o potvrzení o ukončení 3. ročníku SOU [obec]. 7. Z listin: kopie poštovních poukázek označených jako Nájemné na částku 7 969 Kč a Elektřina na částku 1 050 Kč, ve spise na č. l. 12, kopie pracovní smlouvy z 24. února 2023, ve spise na č. l. 13, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání z 8. března 2023, ve spise na č. l. 14, Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 5. 2022, ve spise na č. l. 15, Oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 5. 2023, ve spise na č. l. 16, potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 3. 2023, ve spise na č. l. 17, potvrzení zaměstnavatele pro účely výživného ze dne 16. 8. 2023, ve spise na č. l. 21, listiny nazvané Seznam vyplacených dávek z 21. 8. 2023, ve spise na č. l. 27-28, okresní soud nezjistil žádné nové okolnosti rozhodné pro posouzení, jestliže žalovaný v řízení netvrdil, že by pokračoval ve studiu a tudíž nebylo zapotřebí zjišťovat výdělkové poměry otce. 8. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. 9. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že vyživovací povinnost je dána příbuzenským vztahem mezi žalobcem a žalovaným, kdy žalobce je otcem žalovaného. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla naposledy stanovena ve výši 2 500 Kč měsíčně usnesením Krajského soudu v Praze, č.j. 22 Co 74/2022-180 ze dne 31.5.2022, kterým Krajský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. 10 C 251/2021-121 ze dne 7.1.2022. Žalobce v období od ledna do května 2023 plnil vyživovací povinnost vůči zletilému synovi ve výši 3 000 Kč. Dne 8. června 2023 žádal žalobce žalovaného o potvrzení o ukončení 3. ročníku SOU [obec]. 10. Soud ke skutkovým zjištěním pro úplnost uvádí, že žalovaný v řízení netvrdil (a neprokazoval), že by pokračoval ve studiu, což procesní povinností oprávněného. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobce, že žalovaný k 31.1.2023 přerušil studium 3. ročníku Středního odborného učiliště [obec] a je nyní schopen se sám živit. 11. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 12. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Podle § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 14. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 15. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 16. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda od posledního stanovení výživného v roce 2022 došlo ke změně poměrů, která je předpokladem pro to, aby soud mohl o úpravě výživného znovu rozhodovat. 17. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že ke změně poměrů došlo tím, že žalovaný k 31.1.2023 přerušil studium 3. ročníku Středního odborného učiliště [obec] a je nyní schopen se sám živit. 18. Jelikož došlo v mezidobí ke změně poměrů, žalovaný k 31.1.2023 přerušil studium 3. ročníku Středního odborného učiliště [obec], nepřipravuje se tudíž soustavně na budoucí povolání a je nyní schopen se sám živit (ostatně ani žalovaný v řízení netvrdil, že by tomu bylo jinak), soud žalobě v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou vyhověl a vyživovací povinnost zrušil (výrok ad I.). 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobci žádné náklady řízení nevznikly a ani náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok ad II.).