18 C 398/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 8. 2022 domáhala po žalovaném úhrady částky 20 595 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně, která je dle zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu, vyzvala dne 11. 11. 2021 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 7 930 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Dále uvedla, že shodné vozidlo nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani v období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021, a tak výzvou dne 20. 12. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 5 850 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Nakonec uvedla, že vozidlo nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani v následujícím navazujícím období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, a tak výzvou dne 20. 1. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 5 915 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaný příspěvky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a své stanovisko nezměnila ani po doručení výzvy čj. 18 C 398/2022-29 ze dne 8.2.2023. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 23. 12. 2022 vyplývá, že od 2. 11. 2016 do současnosti byl jako vlastník i provozovatel vozidla s [registrační značka] veden v registru silničních vozidel pan [jméno] [příjmení], [datum narození]. 5. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako kupujícím a panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako prodávajícím soud zjistil, že ačkoliv je na smlouvě uvedený jako den uzavření smlouvy den 1. 11. 2016, smlouva byla podepsána před Českou poštou, s.p., pobočka [obec], až dne 2. 9. 2021. Soud zdůrazňuje, že dle ověřovacího razítka účastníci smlouvu tohoto dne vlastnoručně před ověřující úřednicí podepsali, nikoliv, že by uznali podpisy za vlastní. Tedy z předložené smlouvy má soud za prokázané, že byla uzavřena až dne 2.9.2021, a že se žalovaný stal vlastníkem vozidla [registrační značka] až ke dni 2. 9. 2021. Žalovaný tudíž nebyl vlastníkem vozidla po všechna období, za něž žalobkyně požaduje dlužné příspěvky. 6. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona). 7. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb. 10. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud [název žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 11. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že předloženými důkazy nebylo vyvrácena vyvratitelná zákonná domněnka, že vlastníkem či provozovatelem vozidla je osoba zapsaná v registru motorových vozidel, tj. [jméno] [příjmení], [datum narození], a že by bylo prokázáno, že vlastníkem či provozovatelem vozidla [registrační značka] v období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020, či od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 byl žalovaný, neboť z předloženou kupní smlouvou nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětné vozidlo nabyl dříve než 2.9.2021. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 8.2.2023, aby doplnila svá skutková tvrzení týkající se vlastnictví vozidla [číslo] [číslo] a označila k nim důkazy, přičemž zároveň soud žalobkyni upozornil na rozpor mezi datací předložené kupní smlouvy a datem jejího podpisu. Žalobkyně však na výzvu soud žádným způsobem nereagovala, soud proto rozhodl na základě listin založených ve spise. Protože nebylo prokázáno, že by právě žalovaný byl ve shora uvedených období, či alespoň jejich části, vlastníkem či provozovatelem shora uvedeného vozidla a že by tedy měl povinnost hradit tzv. povinné ručení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 13. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.