18 C 93/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 31 926,07 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazených dodávek plynu. Tvrdila, že žalovaná byla smluvním partnerem dodavatele plynu, tj. společnosti [právnická osoba], se kterým uzavřela smlouvu o sdružených dodávkách plynu pro odběrné místo [adresa žalované], přičemž dodavatel plynu pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn, žalovaná si v následujících třech dnech nenašla nového dodavatele a spotřeba plynu žalované za posledních 12 měsíců byla nižší než 630 MWh. V důsledku toho žalobkyně, jako dodavatel poslední instance, dodávala na odběrné místo žalované plyn ode dne 17. 10. 2021, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 20. 10. 2021, jehož přílohou byl i ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Realizované dodávky plynu byly žalované vyúčtovány fakturou [variabilní symbol] na částku 31 926,07 Kč, splatnou dne 13. 6. 2022, avšak žalovaná ničeho na fakturu neuhradila. Žalobkyně se proto domáhala úhrady dodaného a vyúčtovaného plynu v celkové výši 31 926,07 Kč včetně příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná ničeho neuhradila, ani po té, kdy k tomu byla vyzvána před podáním žaloby. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a proto soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z oznámení ze dne 20. 10. 2021, včetně ceníků, soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že stávající dodavatel společnost [právnická osoba] pozbyla oprávnění dodávat zemní plyn do odběrného místa žalované a že od 17. 10. 2021 spadá dodávka zemního plynu do odběrného místa žalované na adrese [adresa žalované], tj. žalobkyně, a to po dobu 6 měsíců, než žalovaná uzavře novou smlouvu na dodávky zemního plynu. 6. Z plánu záloh na období od 17. 10. 2021 do 16. 4. 2022 vyplývá, že žalované byly pro období od 17. 10. 2021 do 16. 4. 2022 vyměřeny zálohy zemního plynu na částku 5 190 Kč měsíčně, a to do místa spotřeby na adrese [adresa žalované]. 7. Z předloženého vyúčtování [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala odběr plynu žalované, a to za období od 17. 10. 2021 do 17. 4. 2022 fakturou [variabilní symbol] na částku 31 926,07 Kč, splatnou dne 13. 6. 2022, na níž žalovaná neuhradila ničeho. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k úhradě celkového dluhu za dodávky plynu ve výši 31 926,07 Kč, kdy úhradu měla žalovaná provést nejpozději do 11. 12. 2022. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby ze dne 8. 9. 2022 (viz Výzva k úhradě pohledávky před podáním žaloby ze dne 8. 9. 2022 a poštovní podací arch ze dne 9. 9. 2022). Žalovaná neuhradila ničeho. 9. Podle ustanovení § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, platí, že dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 10. Podle ustanovení § 12a odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, platí, že povinnost dodavatele poslední instance dodávat plyn se nevztahuje na zákazníka, jehož spotřeba plynu v odběrném místě byla za posledních 12 měsíců vyšší než 630 MWh, s výjimkou odběru k zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou nebo čištění odpadních vod. Dodavatel poslední instance není povinen dodávat elektřinu nebo plyn při zjištění neoprávněného odběru v daném odběrném místě. 11. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala na odběrné místo žalované plyn, přičemž žalovaná byla o tomto informována přípisem, jehož součástí byl i ceník služeb žalobkyně, plán záloh a ceník plynu. Předloženými listinami pak bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalované fakturami nedoplatky za odebraný plyn, a že celkový dluh na odebraném plynu činí žalovanou částku. Žalovaná na tyto pohledávky ničeho neuhradila ani na základě zaslaných upomínek. Žalovaná proti podané žalobě nic nenamítala a neuvedla na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 926,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).