13 C 14/2022-85 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se domáhal nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy specifikovaného ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku (dále jen „nemovitost“). Tvrdil, že na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2021, č.j. 45 T 9/2019-17214, s právní mocí dne 19.10.2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 8 To 90/2021, ze dne 19.10.2021, byla do soudní úschovy uložena mimo jiné nemovitost specifikovaná ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Důvodem uložení do soudní úschovy bylo, že soud nevěděl, kdo je ke dni složení do soudní úschovy vlastníkem nemovitosti. Dále uvedl, že vlastníkem nemovitosti je žalobce, který jí nabyl na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, na jehož základě následně katastrální úřad provedl řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, a žalobce byl na základě rozhodnutí katastrálního úřadu , číslo, zapsán jako vlastník nemovitosti a je jím do současné doby, což je ostatně patrné i z výpisu příslušného listu vlastnictví z katastru nemovitostí. Žalobce požádal úschovní soud o vydání předmětu úschovy, neboť je prokázáno, že je jeho vlastníkem. Žalovaná však s vydáním předmětu úschovy nesouhlasila, a žalobce tak byl nucen podat žalobu na nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy.2. Žalovaná uvedla, že s v vydáním předmětu úschovy nesouhlasí, a své vlastnické právo k předmětu úschovy uplatnila v rámci žaloby ze dne 19.8.2021 (původně vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 a následně u zdejšího soudu pod sp.zn. 18 C 264/2022) a navrhla, aby soud řízení do pravomocného ukončení řízení o shora uvedené žalobě přerušil. Dále uvedla, že je vlastníkem předmětu úschovy a obsáhle shrnovala skutkové okolnosti případu, kdy ve svém podání ze dne 3.2.2022 uvedla, že většina skutkových okolností je mezi účastníky nesporná, a spor probíhá zejména ve sféře právního hodnocení. Při jednání soudu dne 5.3.2024 však své tvrzení změnila, a aniž by ho dokázala blíže objasnit uvedla, že níže uvedené skutečnosti, které sama uvedla a tvrdila ve své písemném vyjádření ve věci ze dne 3.2.2022, jsou mezi stranami sporné. Tvrdila, že žalobci a dalším oprávněným osobám byl přiznán nárok na vydání náhradních pozemků jako oprávněným osobám, resp. jejich právním nástupcům, dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to na základě správních rozhodnutí vydaných Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem , adresa, , a to rozhodnutím ze dne 4. 9. 2009 č.j. , číslo jednací, , ze dne 5. 10. 2009 č.j. , číslo jednací, , ze dne 24. 11. 2009 č.j. , číslo jednací, a ze dne 21. 9. 2010 č.j. , číslo jednací, . Nárok v nich uvedených oprávněných osob byl uspokojen náhradními pozemky, když byly vydány rozsudky civilních soudů o nahrazení projevu vůle státu při uzavření smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků. Pokud jde o konkrétní pozemek, který je předmětem tohoto řízení, tak uvedla, že žalobce nenabyl vlastnické právo k pozemku na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, ale toliko na základě smlouvy, která byla na základě výše uvedeného rozsudku uzavřena. Dále uvedla, že správní rozhodnutí, na jejichž základě došlo ke vzniku nároku na vydání náhradních pozemků oprávněným osobám (mimo jiné i žalobci), byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu dnes již bývalých zaměstnanců , právnická osoba, , ve kterých byl žalobce (resp. další osoby, s nimiž žalobce svůj restituční nárok sdružil) uvedeny jako osoby oprávněné s nárokem na vydání náhradních pozemků, kdy došlo k přečerpání restitučních nároků. K přečerpání restitučních nároků došlo z důvodu, že shora uvedené správní rozhodnutí, (na základě nichž se pak žalobce s dalšími sdruženými osobami obrátil s nárokem na vydání náhradních pozemků na celou řadu soudů s žalobou proti , právnická osoba, na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy k bezúplatnému převodu náhradních pozemků) byla nesprávná, pokud jde o restituci majetku, který dříve vlastnil , jméno FO, , neboť k restituci takového majetku nebyl žalobce spolu s dalšími sdruženými osobami oprávněn. Na podkladě těchto chybných správních rozhodnutí pak soudy, mimo jiné Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 7 C 166/2010 a sp.zn. 7 C 56/2012, Obvodní soud pro Prahu 7 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 4 C 117/2010, Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 23 C 182/2010, včetně rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp.zn. 18 C 59/2020, která se týká nemovitosti, která je předmětem této žaloby a řady dalších rozsudků, vydaly oprávněným osobám náhradní pozemky v celkové hodnotě 69 122 893, 22 Kč, ačkoli jejich oprávněný restituční nárok byl v hodnotě maximálně 33 859 000 Kč, tj. došlo k přečerpání restitučního nároku o 35 263 893,32 Kč. V neposlední řadě poukázala zlou víru žalobce, kdy tvrdila, že žalobce v době, kdy měla být uzavřena smlouva o převodu nemovitosti, tj. dne 3.1.2013, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, byl srozuměn s tím, že , právnická osoba, vůči němu postupuje v omylu, když s ním a ostatními osobami jedná jako s příbuznými původních vlastníků pozemků, což vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu , adresa, , č.j. , číslo jednací, ze dne 21.9.2010, ale i z dalších rozhodnutí. Dále upozornila na to, že osoby, které s žalobcem sdružily své nároky a v trestním řízení vypovídaly v pozici svědků, uvedly, že se jich dotklo nesprávné označení za příbuzné původních vlastníků pozemků, a že žalobce na toto pochybení výslovně upozornily.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav: Žalobce je na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, s právními účinky vkladu práva ke dni 16.1.2013, až do současné doby, vlastníkem pozemku parcela č. , číslo, , v katastrální území a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (viz citovaný rozsudek a výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , prokazující stav k datu 17.1.2022 a k datu 5.3.2024). V řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 18 C 59/2010 nebyl proti shora citovanému rozsudku podán žádný opravný prostředek (viz spis zdejšího soudu sp.zn. 18 C 59/2010).4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2021, č.j. 45 T 9/2019-17214, s právní mocí dne 19.10.2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 8 To 90/2021, ze dne 19.10.2021, byla do soudní úschovy uložena mimo jiné nemovitost specifikovaná ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Důvodem uložení nemovitostí do soudní úschovy bylo, že soud nevěděl, kdo je ke dni složení nemovitostí do soudní úschovy jejich vlastníkem, když na vlastnictví pozemku, který je předmětem této žaloby si činila nárok žalovaná (viz citované rozhodnutí).5. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 18 C 264/2022 soud zjistil, že v daném řízení Česká republika-Státní pozemkový úřad, v pozici žalobkyně (v nynějším řízení žalovaná) podala proti , tituly před jménem, , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, parcela č. , číslo, , v katastrální území a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , tj. ke shodné nemovitosti, která je předmětem i tohoto řízení. Soud ve věci rozhodl dne 8.11.2022 rozsudkem č.j. 18 C 264/2022-83 tak, že žalobu České republiky na určení vlastnictví k předmětnému pozemku zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 12.4.2023, a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2023, č.j. 27 Co 311/2022-148. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2023, č.j. 27 Co 311/2022-148 bylo podáno dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č.j. 24 Cdo 1957/2023-176 ze dne 29.8.2023, s právní mocí dne 19.9.2023 odmítnuto. Spis se nadále nachází u Okresního soudu v Berouně a žádný další opravný prostředek ve věci podán nebyl (žalovaná při jednání soudu dne 5.3.2024 tvrdila, že ve věci podala Ústavní stížnost, aniž by toto byla schopna jakkoli soudu prokázat). Ostatně, i kdyby byla Ústavní stížnost ve věci podána, na výsledku řízení by to nic nezměnilo.6. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že nemovitost, která je předmětem tohoto řízení je v soudní úschově, a to základě shora citovaného usnesení Městského soudu v Praze. Podáním ze dne 29.11.2021, doručeným soudu dne 01.12.2021 žalobce požádal o vydání v soudní úschově uložených nemovitostí, mimo jiné jde i od nemovitost, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaná podáním ze dne 16.12.2021 doručeným zdejšímu soudu téhož dne uvedla, že s vydáním předmětu úschovy nesouhlasí, neboť mezi účastníky je spor o vlastnické právo k předmětu úschovy, kdy stran předmětu úscho