3 C 159/2023-20 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému – svému synovi, a to s účinností od konce školního roku 2022/2023. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne , datum, dosáhl žalovaný zletilosti, přičemž ukončil studium na gymnáziu v , obec, , dále studoval na VoŠ a SZŠ v , adresa, s tím, že ohledně studia žalovaného nemá žádné informace, neboť s ním žalovaný nekomunikuje. Poukázal na to, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dneShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, ., datum, , č.j. , spisová značka, , kdy byl povinen hradit ve prospěch žalovaného částku , částka, měsíčně s účinností od , datum, . Zdůraznil, že ani matka žalovaného nijak nereagovala na jeho dopis, týkající se studia žalovaného. Z těchto důvodů se pak domáhá zrušení vyživovací povinnosti soudní cestou.2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí, a to k roku 2023, resp. ke květnu 2023.3. Žalobce se k nařízenému jednání dne , datum, bez omluvy nedostavil, ačkoli mu předvolání k jednání bylo doručeno řádně a včas, tj. dne , datum, . Jednáno tak bylo v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobce.4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:5. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , vyplynulo, že tímto rozhodnutím byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému a to tak, že žalobce byl povinen přispívat na výživu žalovaného částkou , částka, měsíčně splatnou do každého 15.dne v měsíci předem k rukám žalovaného. Dále bylo žalobci uloženo, aby dlužné výživné za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, uhradil k rukám matky žalovaného v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , a dlužné výživné ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, ve splátkách po , částka, měsíčně, a to k rukám žalovaného. Toto rozhodnutí vycházelo ze zjištěného skutkového stavu, kdy žalovaný byl zdravý, ve školním roce 2015/2016 byl studentem 3. ročníku gymnázia v , obec, , ohledně hrazení školních potřeb bylo nejnáročnějším obdobím začátek školního roku (za pomůcky matka žalovaného vydala cca , částka, celkem), žalovaný chodil ve škole na obědy za cca , částka, měsíčně. Z důvodu nedostatku finančních prostředků se nemohl účastnit zahraničních akcí pořádaných školou. Každé léto jezdil na tábor, což představovalo výdaj cca , částka, . V létě se zúčastnil tanečního soustředění, což představovalo výdaj , částka, . V rámci zájmových aktivit se žalovaný věnoval tanci v tanečním souboru, kde se hradil poplatek , částka, za pololetí a dále bylo třeba hradit platby na pořízení kostýmů. V předchozím školním roce se žalovaný začal věnovat atletice v oddíle , adresa, , kde byl hrazen roční členský příspěvek , částka, . Byl zdravý. Žalovaný žil společně se svou matkou v bytě v , obec, . Žalobce (otec žalovaného) hradil výživné ve výši , částka, měsíčně řádně, s žalovaným se nestýkal – matka žalovaného vzájemný kontakt odstřihla. Žalobce sdílel společnou domácnost se svou manželkou a jejich společným synem , jméno FO, , narozeným , datum, . Oba rodiče žalovaného byli zaměstnáni.6. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že po studiu na gymnáziu byl studentem , obec, , kde studoval obor ochrana životního prostředí, v průběhu tohoto studia, aniž by je řádně ukončil či přerušil, změnil své zaměření a studoval Vyšší odbornou školu v , obec, , obor farmaceutický asistent. Po roce studia na této vyšší odborné škole se vrátil zpět na ČZU, a to opět ke studiu ochrany životního prostředí. Studium na této škole poté ukončil v červnu 2021, studium nebylo ukončeno žádnou závěrečnou zkouškou, nezískal žádnou odbornost (žádný titul). Po červnu 2021 již nenastoupil ke studiu na žádné škole, ukončil přípravu na své budoucí povolání. Od listopadu 2021 pak s přestávkami (i půlročními) pracuje, živí se sám. Aktuálně je zaměstnán u společnosti GLS jako kurýr. Výživné pro jeho osobu žalobce hradil do května roku 2023 – do narozenin žalovaného. Žalovaný se žalobcem nestýká, nejsou spolu v žádném kontaktu.7. Žádné další dokazování již provedeno nebylo, neboť návrhy na doplnění dokazování nebyly učiněny. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož je žalobce otcem žalovaného, v době posledního rozhodnutí o výživném byl žalovaný již zletilý, studoval 3. ročník Gymnázia v , obec, , žil ve společné domácnosti se svou matkou, s žalobcem nebyl v kontaktu. Na základě výše citovaného pravomocného rozsudku zdejšího soudu byl žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného částkou , částka, měsíčně, a to s účinností od , datum, . Žalovaný po ukončení středoškolských studií nastoupil na ČZU, v průběhu studia pak změnil školu a rok studoval na VoŠ , adresa, (obor farmaceutický asistent), následně, bez dokončení této VoŠ se opět stal studentem ČZU v , obec, , kde studium ukončil v roce 2021 bez složení závěrečné zkoušky a získání bakalářského vzdělání. Od listopadu 2021 je pracovně zařazen, s různě dlouhými pauzami, aktuálně pracuje u společnosti GLS jako kurýr. Žalovaný je zdráv. Žalobce v jeho prospěch výživné uhradil naposledy v měsíci květnu 2023. 9. Soud při právním posouzení vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník). Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.10. Po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž stanovisko žalovaného bylo od počátku souhlasné - na placení výživného pro svou osobu již netrvá. Soud má za prokázané, že žalovaný se již studiem nepřipravuje na své budoucí povolání, neboť toto studium ukončil v roce 2021. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný je již schopen aktuálně se sám živit, což také činí, a zákonná vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak zanikla. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zrušil tak, jak je navrhoval žalobce (a jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku).11. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl pod výrokem II. podle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, by měl právo na jejich náhradu, avšak náhradu nákladů nepožadoval, žádné náklady mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a navíc žalovaný od počátku zaujal souhlasné stanovisko ve věci. Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.