6 C 9/2026-13 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 11. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 5 900 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za provozování vozidla registrační značky , SPZ, období ode dne 3. 9. 2024 do 17. 12. 2024 a následně ode dne 18. 12. 2024 do 2. 4. 2025 bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. V průběhu řízení, a to dříve, než soud ve věci zahájil jednání, pak žalobkyně vzala svým podáním ze dne 16. 2. 2025, došlým soudu téhož dne, žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu úhrady dlužné částky žalovaným, který dne 6. 2. 2026, tedy až po podání žaloby, uhradil žalobkyni částku 5 067 Kč a 3 126 Kč, celkem tedy 8 193 Kč dle doložených dokladů o úhradách, započtenou žalobkyní ve výši 2 950 Kč a 2 950 Kč na úhradu jistiny a ve výši 268,53 Kč a 176 Kč na úhradu úroku z prodlení, přičemž zbývající částku 1 848,47 Kč žalobkyně zaúčtovala na náhradu nákladů řízení. Navrhovala proto, aby soud řízení zastavil a současně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, výslovně požadovaných ve výši 1 852 Kč, na které již žalovaný uhradil 1 848,47 Kč.3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil.4. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci má soud za to, že procesní zavinění zastavení řízení nese v plném rozsahu žalovaný, který žalovanou pohledávku žalobkyni uhradil až po podání žaloby v této věci, a tedy i zavinil, že žalobkyně byla nucena se se svým nárokem obrátit na soud. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, tedy žalobkyni přiznal zcela nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč, jak žalobkyně výslovně požadovala. Uvedená částka pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, za účtované tři úkony právní služby před podáním žaloby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, v platném znění, obojí (tj. vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Jelikož však žalovaný již v průběhu řízení žalobkyni uhradil na nákladech řízení částku 1 848,47 Kč, soud mu v této uhrazené částce 1 848,47 Kč povinnost k náhradě nákladů řízení znovu neuložil. Pokud se jedná o zbývající rozdíl mezi vzniklými, resp. účtovanými (1 852 Kč) a uhrazenými (1 848,47 Kč) náklady řízení, který nadále činí 3,53 Kč, tento je ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.