18 C 223/2021-37 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 22. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla zrušena jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému - jeho synovi naposledy stanovena rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] v částce 3.500 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2021. Žaloba byla zdůvodněna tím, že žalobce si po celou dobu řádné školní docházky žalovaného řádně plnil svou vyživovací povinnost. Protože ze strany žalovaného ani jeho matky nebyl informován o studiu žalovaného, obrátil se na školu, kterou studoval žalovaný, a bylo mu sděleno, že dne 16. 6. 2020 žalovaný úspěšně dokončil studium složením maturitní zkoušky a následně byl přijat na tutéž školu dne 1. 9. 2021 do třetího ročníku učebního oboru instalatér a studium tak zřejmě v červnu 2021 ukončil. Protože žalovaný školní docházku ukončil v červnu 2021 a následně se zaevidoval u úřadu práce a nyní již nestuduje, měl žalobce za to, že došlo k zániku vyživovací povinnosti, a to i přesto, že fakticky žalovaný nebyl zaměstnán. Žalobce kontaktoval dne 28. 6. 2021 matku žalovaného, která sdělila, že žalovaný se zánikem vyživovací povinnosti souhlasí, avšak nedošlo k uzavření dohody o ukončení vyživovací povinnosti. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dne 7. 7. 2021 poslal zástupkyni žalobce e-mail, v němž jí informoval o ukončení učňovských zkoušek a nástupu na svářečský kurz, kterým se připravoval na budoucí povolání. V červenci a srpnu nepobíral žádné dávky a nebyl vedený jako žadatel o zaměstnání. Do zaměstnání žalovaný nastoupil dnem 24. 8. 2021. Žalovaný uvedl, že si není vědom, že by něco udělal špatně, když se ptal na úřadu práce v právní poradně, kde mu bylo řečeno, že do konce prázdnin má status studenta a stát za něj hradí zdravotní a sociální pojištění. Žalovaný v závěru uvedl, že nesouhlasí s placením nákladů řízení, neboť zástupce žalobce informoval před podáním žaloby, navíc by jej to hned na začátku pracovního života dostalo do finanční tísně. O prázdninách byl finančně závislý na matce, když za tyto měsíce nedostal výživné od otce. 3. Soud nařídil jednání na den 9. 12. 2021, kterého se zúčastnil zástupce žalobce i žalovaný a kdy se ukázalo, že rozhodující skutečností, na kterou se účastníci neshodnou, je konec vyživovací povinnosti, když žalobce žádal ukončení ke konci června 2021, žalovaný pak ke konci srpna 2021. U jednání žalobce uvedl, že má za to, že k ukončení středoškolského vzdělání došlo již v červnu 2020 a žalobce přesto hradil výživné v prodloužené lhůtě až do června 2021. Absolvování svářečského kurzu nelze považovat za soustavnou přípravu na zaměstnání, ale specifickou přípravu pro konkrétního zaměstnavatele. Žalovaný naopak vysvětlil, že do posledního ročníku školy nastoupil z důvodu, že v něm měl absolvovat svářečský kurz, což i školou bylo přislíbeno, neboť se jedná o běžnou praxi školy, avšak následně se ukázalo, že žádný kurz nebude, proto si žalovaný kurz dělal až po ukončení studia a v souvislosti se znalostí o volném místě. 4. Z rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ze sdělení Střední školy polytechnické [obec] ze dne 24. 2. 2021, z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2020, z dohody o zrušení vyživovací povinnosti, ze sdělení ÚP ze dne 27. 9. 2021, z přehledu vyplacených dávek SSP, z potvrzení o studiu ze dne 21. 3. 2000, ze sdělení ÚP ze dne 1. 10. 2021, z dopisu ze dne 7. 7. 2021 včetně dokladu o odeslání, z potvrzení o úhradě ceny rekvalifikace kurzu, z potvrzení ÚP ze dne 30. 9. 2021, z potvrzení [anonymizováno] [obec] ze dne 30. 9. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o zvýšení výživného z částky 2.700 Kč na částku 3.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2016, které byl povinen hradit žalobce na výživu žalovaného k rukám jeho matky. Současně bylo rozhodnuto o doplacení dlužného výživného pramenícího z tohoto zvýšení. Žalovaný byl od 1. 9. 2016 studentem Střední školy polytechnické, oboru mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení, který ukončil dne 16. 6. 2020 složením maturitní zkoušky. Ke studiu na téže škole, avšak oboru instalatér, byl žalovaný přijat dne 1. 9. 2020 do třetího ročníku. Studium žalovaného trvalo od 1. 9. 2020 do 17. 6. 2021, kdy bylo ukončeno složením závěrečné zkoušky. Dopisem ze dne 28. 6. 2021, jehož přílohou byla dohoda o zrušení vyživovací povinnosti, byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobce k podpisu dohody o zrušení vyživovací povinnosti, když bylo telefonicky předjednáno s matkou žalovaného zrušení vyživovací povinnosti. E-mailem ze dne 7. 7. 2021, odeslaným téhož dne z e-mailu matky žalovaného, bylo zástupkyni žalobce sděleno, že žalovaný dne 17. 6. 2021 složil učňovské zkoušky a že do 31. 8. 2021 má ještě status studenta, kdy se navíc připravuje na budoucí povolání s tím, že nastoupil na rekvalifikační svářečský kurz, který nemohl dokončit kvůli pandemii COVID při studiu. Sdělil současně, že ke dni 1. 9. 2021 by měl nastoupit na pozici zámečníka u firmy [anonymizováno] [obec] a tím by vyživovací povinnost skončila. Žalovaný nepobíral dávky pomoci v hmotné nouzi, ani dávky státní sociální podpory. Žalovaný aktuálně není evidován jako uchazeč o zaměstnání, byl však veden v evidenci zájemců o zaměstnání v době od 12. 5. 2021 do 22. 8. 2021 z důvodu absolvování zvolené rekvalifikace základního kurzu svařování. Následně od 24. 8. 2021 nastoupil k zaměstnavateli [právnická osoba] Žalovanému [příjmení] [jméno] zaplatil cenu rekvalifikačního kurzu po úspěšném absolvování rekvalifikace, která probíhala v období od 28. 6. 2021 do 17. 8. 2021. Současný zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný zde pracuje od 24. 8. 2021 jako provozní zámečník, provozní elektrikář na středisku údržby a pracovní smlouvu má sjednanou na dobu určitou do 31. 3. 2022. 5. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje studium na středních a vysokých školách v České republice. 7. Dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo na dobu uvedenou v písm. b) není-li stanoveno jinak. 8. Dle ustanovení § 75 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, v němž úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro to, aby bylo rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, s čímž i žalovaný souhlasil. Stěžejní tak bylo určení dne, k němuž k zániku vyživovací povinnosti došlo. Jak vyplývá z výše citovaných zákonných ustanovení, jednotlivé předpisy stanovují pro obdobné situace různá data. Jinak vnímají ukončení souvislé přípravy k zaměstnání předpisy na úseku státní sociální podpory, jinak k nim přistupuje školský zákon, z jehož pohledu status studenta končí dnem následujícím po složení zkoušky, což by bylo v případě žalovaného dne 18. 6. 2021 a zcela jiné kritérium pak uvádí ustanovení § 911 občanského zákoníku, které pro neexistenci vyživovací povinnosti předpokládá právě schopnost samostatně se živit. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný ukončil střední vzdělávání v prvním studijním oboru v červnu 2020 a dále studoval třetí ročník učebního oboru, který v červnu 2021 zakončil závěrečnou zkouškou. Je tak zřejmé, že již po červnu 2020 dosáhl vzdělání a kvalifikace, která mu umožnila nastoupit do zaměstnání. Žalovaný však vysvětlil, z jakého důvodu pokračoval v souvisejícím studiu, když hlavní motivací bylo získání svářečského průkazu, k němuž ale fakticky nedošlo. Z pohledu ustanovení § 911 měl však soud za to, že za rozhodné datum je možné považovat již ukončení prvního středoškolského studia. Žalobce hradil výživné žalovanému až do ukončení i souvisejícího studia v červnu 2021. Podstoupil-li žalovaný rekvalifikační kurz, pak uvedené dle názoru soudu sice rozšířilo jeho pracovní kvalifikaci, avšak již v tu dobu byla dána teoreticky možnost se samostatně živit. Ostatně žalovaný byl evidován na úřadu práce už od května 2021. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě vyhověl a pro termín ukončení vyživovací povinnosti vyšel z návrhu žalobce. 10. Pokud jde o náklady řízení, soud avizoval možnost aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu, k němuž měli možnost účastníci se vyjádřit, a to z důvodu mimořádných okolností, které jsou u tohoto případu. Byť právně soud věc kvalifikoval tak, jak je uvedeno výše, je nepochybné, že žalovaný vycházel v celé věci ze sdělení a rad, které mu byly poskytovány úřadem práce o d