19 C 109/2021-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky, když se žalovaným uzavřela dne 28. 2. 2019 dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 50 432,20 Kč a zavázal se jej uhradit ve 100 měsíčních splátkách. Po uzavření dohody o uznání dluhu žalovaný uhradil ve splátkách 6 000 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně dluh zesplatnila ke dni [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] splátkovou dohodu, ve které žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 50 432,20 Kč vzniklý podle smlouvy [číslo] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], kdy pohledávka byla postoupena dne [datum] žalobkyni. Žalovaný se zavázal splatit dluh ve 100 měsíčních splátkách splatných k 25. dni v měsíci počínaje 25. 3. 2019. V případě prodlení se zaplacením nejméně dvou splátek měla žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným (splátková dohoda). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně pohledávku 44 432,20 Kč zesplatnila a vyzvala k úhradě do [datum] (zesplatnění pohledávky, poštovní podací arch). Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Žalovaný písemně uznal dluh ze smlouvy s Českou spořitelnou a.s. v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb.. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne [datum], přičemž neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele umožňuje ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum], zároveň se jednalo o pohledávku ze smlouvy s bankovním věřitelem, žalovaný nevznesl námitky proti žalobě. Soud se proto z uvedených důvodů nezabýval otázkou potencionální neplatnosti smlouvy zakládající právní důvod závazku žalovaného pro porušení ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 25. 2. 2013. Soud vycházel z vyvratitelné domněnky o trvání závazku žalovaného podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně zesplatnila dluh ke dni 16. 11. 2020 z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dvou měsíčních splátek. Žalovaný je proto povinen uhradit zesplatněný dluh se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 17. 11. 2020 do zaplacení. 9. Dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu soud žalobkyni přiznal náhradu účelných nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 778 Kč dle pol. 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, odměnu advokáta ve výši 500 Kč / úkon dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby), odměnu advokáta ve výši 250 Kč / úkon dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (přežalobní výzva), režijní paušál ve výši 100 Kč / úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH k nákladům za právní zastoupení.