38 C 114/2021-46 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 9.993,49 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl revolvingový úvěr čerpaný ve výši 10.000 Kč, 1.221 Kč, 1.300 Kč a 800 Kč. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které uvádí, že [právnická osoba] [příjmení] a žalovaný měli uzavřít dne [datum] smlouvu o úvěru. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu, z nichž vyplývá, že zůstatek na účtu žalovaného byl po poslední platbě 9.193,49 Kč a vybráno bylo 800 Kč, celkem 9.993,49 Kč (výpisy). 4. Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 5. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 9.993,49 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala výpisy z účtu. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 9.993,49 Kč jakožto bezdůvodného obohacení a ostatní nároky z důvodu neplatné smlouvy o úvěru zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, s nárokem ve výši 76,89 % (po započtení i úroku a nákladů s uplatněním pohledávky), neúspěšná ve výši 23,11 % a má nárok na 53. 78 % nákladů řízení, které z částky 1.489 Kč činí 801 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.993,49 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.