38 C 175/2021-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 6.575 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 5.000 Kč, který se zavázal žalovaný spolu s poplatkem ve výši 1.575 Kč vrátit do 25. 12. 2017. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku a uzavření smlouvy bylo stvrzeno převodem peněžních prostředků na účet žalované. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o podnikatelském úvěru a její dodatek, ve které uvádí, že společnost [právnická osoba] a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru na částku 5.000 Kč s poplatkem za prodloužení úvěru ve výši 1.575 Kč s termínem splatnosti dne 25. 12. 2017. Dle sdělení banky, nebyla částka 5.000 Kč připsána na účet žalovaného dne 19. 10. 2017 pod [variabilní symbol]. Žalobkyně přitom výpisem z účtu prokazovala odeslání částky 5.000 Kč dne 19. 10. 2017 na účet žalovaného pod [variabilní symbol]. 4. Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Je nutno si uvědomit, že součástí rámcové smlouvy o úvěru měly být i ujednání o sankcích pro případ nesplacení. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 5. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 5.000 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně neprokázala, neboť banka, která vede účet žalovaného, soudu sdělila, že na účet žalovaného dne 19. 10. 2017 nebyla připsána částka 5.000 Kč pod VS sděleným žalobkyní. Za této situace soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů by měl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.