19 C 338/2021-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 6. 12. 2019 ve výši 957,95 Kč, úrokem z úvěru kapitalizovaným ke dni 6. 12. 2019 ve výši 2 512,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně a úrokem z úvěru ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, když žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne 26. 2. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si žalovaný půjčil částku 4 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s úrokem 20,98 % ročně ve výši 364 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč formou 43 týdenních splátek. Žalovaný uhradil celkem 300 Kč. Splatnost pohledávky věřitele ze smlouvy nastala [datum]. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si žalovaný půjčil částku 4 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s úrokem 20,98 % ročně ve výši 364 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč formou 43 týdenních splátek. Dle čl. 3 činila roční procentní sazba nákladů (dále RPSN) 91,66 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je nezaměstnaný, bydlí v nájmu, žije s partnerkou a má jednu vyživovací povinnost k dítěti. Má příjem ze sociálních dávek. Celkový příjem domácnosti neuvedl (smlouva). Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy postupitel oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] s výzvou k úhradě dluhu do 10ti dnů od doručení, který byl odeslán poštou [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy převzal peněžitou zápůjčku ve výši uvedené ve smlouvě. 7. Soud se zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o zápůjčce z hlediska výše závazku spotřebitele. Soud zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém soud dospěl k tomu, že dohodnutá výše úroku ve výši 60 % ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry, a je ujednáním v rozporu s dobrými mravy. V usnesení sp. zn. 21 Cdo 3481/2013 Nejvyšší soud přijal závěr, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr nelze zaměňovat se smluveným úrokem z půjčené hodnoty peněz, neboť zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem, a byť s její pomocí lze posuzovat výhodnost úvěru, nelze od ní odvozovat navýšení ani z ní nelze jednoduše odvodit absolutní výši úroků pro úvěr s více než jednou splátkou. Výše RPSN dle výše uvedené smlouvy o zápůjčce činila 229,54 %. Průměrná výše RPSN u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v roce 2016 podle statistiky ČNB činila 10,60 %. Soud má za to, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání výše úroků, ostatních plateb spotřebitele, a z toho odvozené výše RPSN při peněžité zápůjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty. V posuzovaném případě je třeba na jednání věřitele hledět jako na jednání v rozporu s dobrými mravy. Zároveň soud přihlédl i k okolnosti, že ačkoliv se z hlediska výše zápůjčky do 5 000 Kč na právní vztah nepoužije zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, z údajů smlouvy ohledně poměrů žalovaného vyplývá, že žalovaný nebyl v době sjednání úvěru úvěruschopný. Soud je povinen aplikovat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud proto považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatný právní úkon dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni, které byla pohledávka původním věřitelem postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení jistinu zápůjčky sníženou o uskutečněné úhrady žalovaným ve výši 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když prodlení nastalo po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.