19 C 37/2022-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky, když se žalovaným uzavřela dne 16. 4. 2021 dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 10 131 Kč a zavázal se jej uhradit v pěti měsíčních splátkách. Žalovaný splátky nehradil, proto žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni 23. 8. 2021. Požaduje zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] splátkovou dohodu, ve které žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 10 131 Kč vzniklý podle smlouvy [číslo] ze dne 16. 2. 2016 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalovaný se zavázal splatit dluh v pěti měsíčních splátkách splatných k 25. dni v měsíci počínaje 26. 4. 2021. V případě prodlení se zaplacením nejméně dvou splátek měla žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným (splátková dohoda). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně pohledávku ve výši 10 131 Kč zesplatnila a vyzvala k úhradě do 23. 8. 2021 (zesplatnění pohledávky). Předmětem smlouvy [číslo] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl úvěr ve výši 4 900 Kč (smlouva o úvěru). 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Žalovaný písemně uznal dluh ze smlouvy se společností [právnická osoba] v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. Předmětem smlouvy o úvěru mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byl úvěr ve výši 4 900 Kč, přičemž dle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se zákon nepoužije při poskytnutí úvěru s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. Z tohoto důvodu se soud nezabýval zkoumáním splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy dle ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z důvodu vyvratitelné domněnky o prokázání dluhu ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku má soud za prokázáno, že žalovanému trvá závazek ze smlouvy o úvěru citované výše vůči žalobkyni ve výši uvedené ve splátkové dohodě s tím, že splatnost závazku žalovaného nastala na základě zesplatnění pohledávky ke dni 23. 8. 2021. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 24. 8. 2021 do zaplacení. 9. Dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu soud žalobkyni přiznal náhradu účelných nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč dle pol. 2 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků, odměnu advokáta ve výši 300 Kč / úkon dle § 14b odst. 1 bod 2vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), režijní paušál ve výši 100 Kč / úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH k nákladům za právní zastoupení.