19 C 57/2022-62 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 155 796,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 1. 2. 2020 ve výši 4 072,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 155 796,10 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 14,96 % ročně z částky 155 796,10 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, kdy částka 155 796,10 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 147 918,20 Kč, úroku z úvěru připsaného k jistině ve výši 5 777,90 Kč, poplatku ve výši 2 100 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 209 105 Kč. Žalovaný splátky nesplácel řádně, proto byl úvěr zesplatněn k [datum]. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyně smlouvou ze dne [datum]. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytovatel úvěru vycházel z informací žalovaného, dle kterých je rozvedený, nemá vyživovací povinnost. Žalovaný měl u právního předchůdce žalobkyně veden běžný účet, ze kterého byla zřejmá platební morálka žalovaného, výše příjmů a výdajů. Dle vyjádření žalobkyně při jednání poskytovatel úvěru vycházel též z veřejných databází. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 209 105 Kč, kdy se jednalo o konsolidační úvěr, který byl ve výši 190 698 Kč použit na konsolidaci úvěru u poskytovatele úvěru, zbývající část úvěru byla k volnému použití. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši dne [datum]. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem částku 185 741,86 Kč (smlouva, výpis z úvěrového účtu). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, je důchodce, jeho příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 266 Kč, což doložil oznámením ČSSZ ze dne [datum]. Výdaje žalovaný neuvedl, a to včetně nákladů na bydlení (žádost o úvěr, potvrzení ČSSZ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení pokud se týče splnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu zprávou [právnická osoba] o způsobu posouzení úvěruschopnosti, výpisem z běžného účtu žalovaného. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému okamžité zesplatnění úvěru (dopis). Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení ve vztahu k povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když neuvedla skutková tvrzení o procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zjištěných skutečnostech, které svědčí o ověření úvěruschopnosti žalovaného. Ze skutkových tvrzení vyplývá pouze to, že žalovaný je starobním důchodcem s důchodem ve výši 9 266 Kč měsíčně, bydlel v nájemním bytě, nebyl znám počet členů domácnosti žalovaného, jeho výdaje včetně výdajů na bydlení. V tomto případě nelze povinnost tvrzení nahrazovat důkazními návrhy. Dle ust. § 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., § 588 občanského zákoníku je proto smlouva absolutně neplatná. Dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku jsou proto účastníci neplatné smlouvy povinni vydat navzájem poskytnuté plnění. Žalovaný uhradil žalobkyni nebo jejímu předchůdci částku ve výši 185 741,86 Kč, proto rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a splacenou částkou činí 23 363,14 Kč. Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka postoupena žalobkyni. Vedle jistiny je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení, kterou soud odvodil od lhůty ve výzvě k zaplacení dluhu podle oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž z důvodu toho, že žaloba byla nepřezkoumatelná pokud se týče kapitalizovaného úroku z prodlení, přiznal soud úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.