9 C 130/2021-47 — Okresní soud v Bruntále

V podané žalobě žalobce uvedl, že s žalovaným uzavřel čtyři smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne 3. 9. 2019, 27. 8. 2019, 27. 8. 2019 a 28. 8. 2019. V rámci těchto služeb uzavřeli účastníci také kupní smlouvu na zařízení a dohodu o splátkách zařízení. Žalovaný neuhradil cenu zařízení ve výši žalované částky, přičemž splátky i doplatek byly vždy vyúčtovány ve vyúčtování za příslušné období. Následně žalobce doplnil, že kupní smlouva byla uzavřena dne 27. 8. 2019, a to ústním způsobem prostřednictvím komunikace na dálku, a to telefonicky přes zákaznickou linku žalobce po potvrzení aktivačního kódu ze strany žalovaného prodejci SADIMIN. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Žalobce k doložení svého nároku předložil čtvero potvrzení o čtyřech smlouvách o poskytování zvýhodněných podmínek, kde jako zákazník figuruje žalovaný, vždy s uvedením, že smlouva byla potvrzena zadáním aktivačního kódu prodejci STIKOVAR. Dále žalobce předložil potvrzení o uzavření dohody účastníků o splátkách ceny zařízení ze dne 28. 8. 2019, podle kterého dohoda vznikla dne 27. 8. 2019 po potvrzení aktivačním kódem prodejci SADIMIN. Všechna tato potvrzení vydal sám žalobce, na žádném nefiguruje podpis žalovaného. Konečně žalobce předložil patřičná vyúčtování žalovaných splátek i doplatku ceny zařízení, která opět nejsou žádným způsobem potvrzena žalovaným a nebyly předloženy ani doklady o tom, že byly žalovanému vůbec doručeny. Pouze k předžalobní výzvě, kterou předložil, doložil žalobce také poštovní podací arch, ovšem bez potvrzení o tom, že k doručení skutečně došlo. Po zhodnocení předložených listin musel soud konstatovat, že se žalobci nepodařilo unést důkazní břemeno, které mu ukládá § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, a to zejména tím, že se ve skutečnosti žádná z listin, kterou předložil, nedá považovat za důkaz. Charakter důkazu nemá potvrzení, které žalobce vystavil sám sobě, nemají ho vyúčtování, která opět vystavil sám, a nemá ho ani předžalobní výzva, která je opět dílem žalobce. Jediné, co kteroukoliv z těchto listin spojuje s žalovaným, je jeho jméno v listinách uvedené, čemuž však z hlediska důkazního nelze přiznat žádnou relevanci. Pokud ani jedna z listin předložená žalobcem nemůže sloužit jako důkazní prostředek, pak ani jejich souhrn nemůže nabýt takové kvality a jedinou možností soudu bylo pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítnout. K jednání, u kterého by byl poučen o tom, že soud nemá jeho tvrzení za prokázaná a u kterého by byl vyzván k doplnění důkazních návrhů, se žalobce nedostavil. Soud přitom má povinnost v tomto ohledu poučit účastníky řízení pouze a jedině u jednání nikoli mimo ně. Právo na náhradu nákladů řízení by měl mít podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu žalovaný, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků. Tento rozsudek je vyhotoven ve zkrácené verzi v souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.