16 C 233/2023-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , a žalovaným dne , datum, , na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky jako úvěr do sjednaného rámce ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby činila dlužná částka neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny a smluvní pokuty, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ze smluvní pokuty od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , na základě níž s účinností od , datum, přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr, ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , z dopisu o akceptaci žádosti, z platební historie úvěrového účtu, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb, z odstoupení od úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, z dopisu s návrhem na mimosoudní řešení ze dne , datum, a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , se sídlem ve , Anonymizováno, , a žalovaným byla uzavřena dne , datum, pod č. , hodnota, smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky jako úvěr do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Celkově žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši , částka, a na úhradu těchto prostředků zaplatil , částka, . Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni , datum, , kdy k tomuto datu nastala splatnost úvěru v celém rozsahu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru je uvedeno, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů a byl zaměstnán od dubna 2020 v dělnické profesi u společnosti s ručením omezeným. Z žádosti však není zřejmé, zda pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou či neurčitou. Celkový čistý měsíční příjem byl u žalovaného uveden ve výši , částka, . Celkové náklady domácnosti představovaly , právnická osoba, Kč, žalovaný neměl žádné jiné finanční závazky. Z doplnění rozhodných skutečností týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, vyplývá, že věřitel prověřoval osobu žalovaného v interních i externích databázích třetích subjektů, a to s negativním výsledkem. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Příjem žalovaného ani jeho výdaje nebyly ze strany věřitele žádným způsobem prověřeny a v řízení nebyl doložen žádný listinný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit skutečnosti uvedené v žádostí o poskytnutí úvěru. Žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, a , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení za období od , datum, do , datum, , což představovalo částku , částka, . Dále požadovala úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , přičemž u úrokové sazby bylo vycházeno z uzavřené smlouvy. Součástí uplatněného nároku žalobkyně byly i náklady spojené s mimosoudním vymáháním předmětné pohledávky ve výši , částka, , které představovaly náklady za odeslaný dopis a osobní návštěvu. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťová