18 C 6/2016-87 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 9. 5. 2016, ve znění doplnění ze dne 24. 3. 2017, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.249 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 2. 3. 2015 do zaplacení z titulu porušení smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalovaná čerpala částku 5.000 Kč Smlouva byla uzavřená prostředky komunikace na dálku, to na základě žádosti žalované, přičemž původní doba splatnosti činila 30 dnů a úvěr tak měl být původně splatný v této lhůtě. V důsledku prodloužení však byla nakonec až dne 8. 2. 2015. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 1.500 Kč. Součástí žalované částky je i smluvní pokuta ve výši 1.750 Kč za prodlení. Přes předžalobní upomínku ze dne 6. 10. 2015 žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná na sebe podala insolvenční návrh, bylo předmětné řízení ze zákona přerušeno až do skončení insolvenčního řízení proti žalované. 5. Soud nařídil jednání na den 17. 8. 2023, k němuž se žalovaná dostavila, žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila a bylo tak jednáno v její nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 6. Žalovaná u jednání uvedla, že kontaktovala svého původního insolvenčního správce a zjistila, že pohledávka žalobkyně byla do insolvenčního řízení přihlášena v částce 6.499 Kč, a nechápe tak, proč je nyní požadováno zaplacení částky 8.249 Kč. Závěrem uvedla, že byla osvobozena od placení pohledávek, a tak, bohužel pro žalobkyni, již nic platit nemusí. 7. Z rámcové úvěrové smlouvy, ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu z podnikatelského konta v období 1. 11. 2014 – 30. 11. 2014, z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o podání, z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zprávy o plnění oddlužení ze dne [datum] soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně ještě pod obchodním jménem [právnická osoba] jako věřitelka a žalovaná jako klientka uzavřely prostředky komunikace na dálku rámcovou úvěrovou smlouvu, kterou byly upravena práva a povinnosti jednotlivých smluv o úvěru. Ty pak měly být uzavírány distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to buď textových zpráv nebo prostřednictvím formuláře v rámci uživatelského účtu. Úvěry byly poskytnuty na dobu trvání 30 dnů s možností prodloužení o 7, 15 nebo 30 dnů podle výše uhrazeného poplatku, přičemž tento poplatek, resp. jeho procento z poskytnuté jistiny, stanovovala rámcová smlouva. Současně za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky klientovi byla sjednána úplata v podobě poplatku za poskytnutí úvěru určená z výše poskytnuté jistiny, v tomto případě 10 % denně. Pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení a také smluvní pokuta, která činila v případě prodlení v trvaní 1 dne 20 %, v případě 5 dnů 3 %, v případě 10 dnů 2 %, v případě 15 dnů 5 % a v případě 20 dnů taktéž 5 % (viz rámcová smlouva). K ověření osoby žalované došlo prostřednictvím platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná zaslala dne 30. 11. 2014 a na tentýž účet pak byla dne 1. 12. 2014 zaslána žalované částka 5.000 Kč (viz výpis z podnikatelského konta). Obdobné informace, jaké jsou součástí rámcové smlouvy, obsahovaly také standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplynulo, že úvěr ve výši 5.000 Kč byl splatný ve lhůtě 30 dnů, ke dni 30. 12. 2014, kdy splatná celková částka 6.500 Kč (viz standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru). Upomínkou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 14.783 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní řešení věci. Upomínka byla žalované odeslána dne 6. 10. 2015 (viz výzva k úhradě včetně dokladu o odeslání). Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] - [anonymizováno] byl zjištěn úpadek dlužníka – žalované, přičemž soud povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] vzdal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalované, plněním splátkového kalendáře, během něhož hodnota plnění, které při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dosáhla výše 30,68 %. Soud současně schválil insolvenčnímu správci jeho odměnu a následně jej zprostil funkce. V neposlední řadě soud osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se dále vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Osvobození se naopak nevztahovalo na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 6.499 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši 5.000 Kč do insolvenčního řízení, když přihlášená částka zahrnovala i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že eviduje platby od žalované ve výši 1 Kč ze dne 30. 11. 2014 a ve výši 1.500 Kč ze dne 9. 1. 2015, představované poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru. Dle zprávy o plnění oddlužení pak pohledávky žalobkyně evidovaná pod č. [anonymizována dvě slova] ve výši 6.499 Kč byla uspokojena v poměru 30,6775 %, konkrétně číselně v částce 1.993,73 Kč (viz insolvenční rejstřík žalované). 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. 10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky, byť u žalobkyně došlo ke změně obchodní firmy, byla uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které žalovaná čerpala částku 5.000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 30ti denní lhůtě splatnosti, kterou následně prodloužila zaplaceným poplatkem a ani v prodloužené lhůtě tuto svou povinnost nesplnila. 11. Žalovaná však v průběhu řízení vůči sobě podala insolvenční návrh, přičemž soud povolil oddlužení formou plněním splátkového kalendáře a žalovaná tak až do ledna 2023 plnila dle splátkového kalendáře, přičemž dosáhla uspokojení věřitelů přesahujícího 30 % [název soudu] proto následně vydal usnesení, kterým osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Mezi tyto pohledávky patří i pohledávka žalobkyně, která byla do insolvenčního řízení přihlášena, avšak byla uspokojena jen v poměru 30,68 % a toto osvobození by se mělo vztahovat i na pohledávku za smluvní pokutu, která sice do insolvenčního řízení přihlášena nebyla, ale přihlášena být mohla. Je tak zřejmé, že došlo k zániku pohledávky žalované, resp. se z této pohledávky stala naturální obligace, a tato pohledávka není vymahatelná a není možné jí uplatnit u soudu, potažmo ji není možné věřiteli přiznat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řadu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náh