38 C 128/2023-42 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 189.773,37 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku 400.000 Kč na dobu do [datum] se splátkou 7.119 Kč s úrokem ve výši 14,53 % ročně na konsolidaci dluhů v celkové výši 239.032 Kč na splátkový úvěr u [anonymizováno], na kartový úvěr u [právnická osoba] a kartový úvěr u [příjmení] [jméno], zbývající částka nebyla účelově vázána (smlouva o úvěru). Žalovaný byl zaměstnán jako dělník u [právnická osoba] s. r. o. s průměrným příjmem 24.199 Kč za posledních 12 měsíců (potvrzení). Kromě konsolidovaných dluhů měl žalovaný ještě úvěr na stavební spoření se splátkou 5.735 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti a výpis z účtu). Na účet žalovaného u [obec] spořitelny přicházela pravidelně platba 7.000 Kč, odcházela platba 5.735 Kč na stavební úvěr a trvalá platba 600 Kč neidentifikovatelná. Zůstatky na účtu jsou v minimální výši (výpis z účtu). Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jedná o banku, je tak jednoznačně v postavení podnikatele a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. Předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou, kdy se spokojila se svými statistickými modely a ani nemohla výdajovou ani příjmovou stránku hodnotit na základě výpisu z účtu, neboť tento neobsahoval údaje ohledně příjmu ani pravidelných výdajů na bydlení a živobytí. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému 400.000 Kč a žalovaným uhrazeno 542.556 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak v řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.