38 C 257/2022-19 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému hradit na její výživu částku 2.000 Kč měsíčně. Uváděla, že účastníkům řízení se dne [datum] narodila dcera [jméno]. S otcem nezletilé nejsou manželé, žijí odděleně od začátku července 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalovaný se v současné době nachází na území Slovenské republiky, kde není výdělečně činný a pobírá dávky hmotné nouze ve výši 65 Eur. Předtím pracoval ve [právnická osoba] (sdělení žalovaného a [anonymizováno] v řízení [spisová značka]). Dle ustanovení § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ustanovení § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Dle ustanovení § 922 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně ukončila v červenci 2022 soužití s žalovaným, otcem nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalovaný se odstěhoval na Slovensko, kde nepracuje a pobírá pouze dávky hmotné nouze. Dle ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku je tak žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně po dobu dvou let od narození dítěte. Soud však při stanovení vyživovací povinnosti musel přihlédnout i k majetkovým poměrům a možnostem žalovaného, který je bez zaměstnání, je nemajetný a pobírá dávky hmotné nouze. Soud dospěl k závěru, že majetkové a výdělkové poměry žalovaného neodůvodňují přiznání výživného žalobkyni, a žalobu proto zamítl. O nákladech řízení účastníků rozhodoval soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovaný byl úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení, které mu však dle obsahu spisu nevznikly.