7 C 254/2022-120 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá stanovení výživného rozvedené manželky tak, aby byl žalovaný zavázán platit na její výživu částku 4 000 Kč měsíčně od podání žaloby po dobu tří let. Uvedla, že dosud jí manžel hradil výživné manželky ve výši 3 000 Kč dle soudního rozhodnutí. Je maminkou dvou nezletilých dětí [jméno] a [anonymizováno], momentálně na rodičovské dovolené. Její příjem tvoří sociální dávky a výživné od manžela. Mladší dcera má opožděný psychomotorický vývoj bez známé příčiny, neví zda nastoupí do MŠ, a proto ji hrozí rozpočítání rodičovského příspěvku, tedy ke snížení příjmů. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do částky 4 000 Kč měsíčně od 30. 11. 2022 do 6. 12. 2022, co do částky 1 500 Kč měsíčně od 7. 12. 2022 po dobu tří let. Setrvala na žalobě, aby byl žalovaný zavázán platit na její výživu z titulu výživného rozvedené manželky částku 2 500 Kč měsíčně po dobu tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. 3. Žalovaný neuznal nárok žalobkyně, navrhl zamítnutí žaloby zcela. 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázáno, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne 18.8.2018 a rozvedeno rozsudkem [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud vyhověl návrhu na nesporný rozvod, bez zjišťování příčin rozpadu manželství. Dohoda o vypořádání SJM a společného bydlení neobsahovala ujednání o výživném rozvedené manželky. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, o úpravě poměrů na dobu před i po rozvodu rozhodoval [název soudu], [pobočka] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud schválil dohodu rodičů, kterou byly nezletilé děti [jméno] a [anonymizováno] svěřeny do péče matky a otec se zavázal platit na jejich výživu částku 4 000 Kč měsíčně od [datum]. Stejná úprava byla schválena i pro dobu po rozvodu. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], soud schválil smír žalobkyně a žalovaného, kdy se žalovaný zavázal platit na výživu manželky částku 3 000 Kč měsíčně od 1.10.2022. 5. Žalobkyně má vyživovací povinnost pouze k nezletilé [jméno] a [anonymizováno]. S mladší dcerou je dosud na rodičovské dovolené. S ohledem na opožděný psychomotorický vývoj mladší dcery žádala o příspěvek na péči, který ji nebyl přiznán a bylo ji doporučeno vyčkat do tří let věku. Starší dcera navštěvuje mateřskou školu s měsíční platbou cca 1 400 Kč. Rovněž u mladší dcery podala přihlášku do školky, bude moci nastoupit v září 2023 pouze v případě, že ji bude přidělena asistentka. S ohledem na tuto skutečnost bude zřejmě muset požádat o prodloužení rodičovské dovolené, čímž by došlo k ponížení rodičovského příspěvku. Její aktuální měsíční příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 8 108 Kč, přídavky na dvě děti po 830 Kč měsíčně, a příspěvek na bydlení od [datum] ve výši 3 163 Kč. Nemá nového partnera, s dcerami žije sama v městském bytě o velikosti 2+1, za nájem a poplatky spojené s bydlení hradí 7071 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu 1100 Kč měsíčně, plyn 320 Kč, ČRo 45 Kč, televizi 135 Kč měsíčně a internet 350 Kč měsíčně. Za obědy ve školní jídelně zaplatí měsíčně cca 2 002 Kč. Splácí pračku po 368 Kč měsíčně. 6. Žalovaný má celkem tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, [jméno], [anonymizováno] (viz odst.4) a [jméno] [příjmení], která byla svěřena do péče matky a on byl zavázán platit na její výživu částku 2 200 Kč měsíčně, dle rozsudku [název soudu] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V době rozhodnutí o výživném pro děti byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. [příjmení] [jméno] 7, [obec], v období [číslo] vykázal průměrný čistý měsíční příjem ve výši 22 004,67 Kč. Uvedl, že zde pracoval jako řidič, po covidu propouštěli. V období od [datum] do [datum] byl v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce s nárokem na podporu po dobu 5 měsíců po 12 652 Kč měsíčně. Od [datum] do [datum] pracoval na dohodu o provedení práce u spol. [právnická osoba], mimo [obec], dle vyjádření zaměstnavatele za minimální mzdu. Následně řešil rodinné problémy, byl bez evidence nezaměstnaných, práci si hledal sám. Od [datum] nastoupil ke spol. [právnická osoba] [obec], jako stavební dělník, s místem výkonu práce Česká republika, aktuálně na obchvatu v [obec]. V měsíci březnu 2023 měl čistý příjem 21 000 Kč, v dubnu 2023 čistý příjem 37 001 Kč, včetně paušálu na cestovné. Bydlí v [obec] na ubytovně, kde má jeden pokoj, za který hradí cca 5 500 Kč měsíčně. Cestu do práce zajišťuje a platí zaměstnavatel. 7. Podle § 760 odst. l,2 zákona č. 89/2012 Sb. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manželka v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, protože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastníkem majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. 8. Podle § 761 odst. 2 nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. 9. Podle § 762 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu. 10. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Manželství účastníků trvalo cca 4 roky, bylo pravomocně rozvedeno [datum], v řízení o nesporném rozvodu soud nezkoumal příčiny rozpadu manželství. Dohoda o vypořádání SJM neobsahovala ujednání o výživném rozvedené manželky. Za trvání manželství žalobkyně pečovala o společnou domácnost a dvě nezletilé dcery narozené z manželství roč. 2017 a 2020, dosud je na rodičovské dovolené a celodenně pečuje o mladší dceru. S ohledem na zdravotní stav nezletilé [příjmení], zatím není možné její umístění do předškolního zařízení, v jednání je zajištění asistentky, což žalobkyni objektivně brání v nástupu do stálého zaměstnání. Příspěvek na péči ji nebyl přiznán, podání nové žádosti je doporučováno po dovršení tří let věku dítěte. Žalobkyně předpokládá prodloužení rodičovské dovolené. Žije sama s dcerami, nemá nového partnera. Její aktuální příjem tvoří dávky státní sociální podpory a výživné na dcery, které žalovaný hradí řádně. Z titulu výživného manželky žalovaný platil, do právní moci rozvodového rozsudku, na výživu žalobkyně částku 3 000 Kč měsíčně. Za této situace má soud za to, že jsou splněny podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželky ve smyslu ustanovení § 760 o.z. Žalobkyně není schopna se sama živit a tato neschopnost má původ v manželství, kdy pečuje o dvě dcery útlého věku narozené z manželství účastníků a zatím nemá možnost získat stálý příjem ze zaměstnání. Bývalý manžel s ohledem na svůj věk, zdravotní stav a stálý měsíční příjem má vůči žalobkyni vyživovací povinnost v přiměřeném rozsahu. Navrhovala-li žalobkyně stanovení výživného s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství v souladu se zákonnou úpravou, nárok je v tomto směru důvodný. Bylo-li však v řízení zjištěno, že v uvedeném období byl žalovaný nezaměstnaný a jeho příjem tvořila pouze podpora v nezaměstnanosti, následně minimální mzda při práci na dohodu, a vyživovací povinnost rozvedené manželky má být stanovena v přiměřeném rozsahu, nebylo možno za období od [datum] do [datum], žalovaného zavázat k platbě výživného, plnil-li si řádně svou vyživovací povinnost k nezletilým dětem z aktuálního příjmu. Ke změně poměrů na straně žalovaného dochází s účinností od [datum] kdy nastoupil do pracovního poměru a dosud vykázal průměrný čistý měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, včetně cestovních náhrad. S ohledem na aktuální výši příjmu žalovaného se jeví přiměřená částka výživného rozvedené manželky ve výši 1 500 Kč měsíčně, jak ve srovnání s částkou poskytovanou z titulu výživného manželky v