8 C 143/2023-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 6. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11.000 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 11.000 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 11.000 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Vyhláškou [název soudu] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo sděleno a oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka – žalovaného. Usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 5. Následně soud přistoupil k právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu věci. 6. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 7. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněném pod č. 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud ustáleně vychází, vyplývá:„ Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka.“ 8. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 62/2016, uveřejněném pod č. 135/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyplývá, že:„ stejným režimem, jako promlčená pohledávka se rozumí pohledávka, u které byla účinně vznesena námitka promlčení.“ 9. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že nárok uplatněný žalobou nelze žalobkyni přiznat s ohledem na shora uvedený výsledek insolvenčního řízení, když žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Co se týká pohledávky žalobkyně, tak tuto žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení přihláškou ze dne [datum] (přihláška pohledávky). Žalobkyně pak byla v insolvenčním řízení uspokojena do částky 8.602,69 Kč (viz zpráva insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne [datum]). Vzhledem k výše uvedeném pak nelze žalobkyni přiznat nároky uplatněné žalobou. Soud tedy vyhodnotil nárok žalobkyně jako nedůvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud při rozhodování přihlédl k tomu, že v rámci insolvenčního řízení již žalobkyně byla uspokojena co do částky ve výši 8.602,69 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když plně procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly a žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.