9 C 118/2023-13 — Okresní soud v Bruntále

Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 7 949 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] žalované dne 7. 2. 2018 poskytl podnikatelskou zápůjčku [číslo] ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit do 28. 4. 2018. Vrátila však pouze částku 2 872 Kč. Dne [datum] společnost postoupila pohledávku na žalobce. Žalovaná poté uhradila dalších 4 249 Kč. Nyní je po žalované požadovaná pouze poskytnutá částka a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 615 Kč, a to po započtení učiněných plateb. Žalovaná proti žalobě namítla, že smlouva obsahuje lichvářský úrok, proto by měla být zrušena a ona by měla být zavázána nejvýše k zaplacení poskytnuté zápůjčky po odečtu již splacené částky. Dále požádala, aby jí bylo umožněno dluh splatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že žalovaná do smluvního vztahu vstoupila jako podnikatel, na její osobu proto nelze uplatňovat ochranu spotřebitele. Dle smlouvy měla žalovaná zaplatit poskytnou částku a požadovaný poplatek ve výši 4 615 Kč, který byl ze smlouvy naprosto patrný. Ve věci bylo rozhodováno bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] soud zjistil, že žalované byla ze strany [právnická osoba] s. r. o. poskytnuta podnikatelská zápůjčka ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena dne 7. 2. 2018 a zápůjčka měla být splacena s 260 % ročním úrokem ve třech měsíčních splátkách po 4 872 Kč Celkem tedy mělo být zaplaceno 14 616 Kč, z toho úrok měl činit 4 616 Kč. Ve smlouvě nebyl sjednán žádný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka vyplývající ze smlouvy byla postoupena na žalobce. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky. Zjištěný skutkový stav věci posuzoval soud podle § 2390 občanského zákoníku, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná nepopírala, že jí byla předmětná zápůjčka poskytnuta. Ohradila se pouze proti platnosti smlouvy v důsledku lichvářského úroku. V tomto směru musel soud přisvědčit argumentaci žalobce, protože žalovaná skutečně uzavřela smlouvu jako podnikatel a nevztahuje se proto na ni ochrana, kterou zákon přiznává spotřebiteli. Smlouva je tudíž i se sjednaným úrokem platná. Žalobce ovšem ani úroky ze smlouvy nežádal, kromě nesplacené jistiny žádal pouze zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy však bylo zjištěno, že takový poplatek sjednán nebyl. Proto soud co do poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 615 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a žalobci přiznal právo pouze na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 2 879 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k výši přisouzené částky soud rozhodl o zákonné třídenní splatnosti. Právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla větší úspěch ve věci, protože jí však žádné náklady řízení nevnikly, rozhodl soud, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. Tento rozsudek je vyhotoven ve zkrácené verzi v souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.